Hollywood se snaží profitovat na spoustě věcí, to je zkrátka fakt. V současné době jsou sice největším artiklem komiksy a předělávky starých klasik, nicméně čas od času se dočkáme i adaptace televizního seriálu. A právě jedním z takových filmů je i filmový remake v Americe téměř kultovního seriálu The Equalizer, jenž běžel na stanici CBS mezi lety 1985 až 1989 a který právě vstupuje do českých a slovenských kin. Seriál ovšem nepatří mezi ty známé u nás, a tak se za hranicemi Spojených států musí film pokusit zaujmout něčím jiným. A to se mu daří doslova výstavně.

I přesto, že David Fincher doposud nevyhrál Oscara za nejlepší režii, nikdo snad nepochybuje, že patří mezi největší režiséry současné generace. Jako tvůrce má totiž na kontě hned několik kultovních snímků, které oprávněné patří do zlatého fondu kinematografie. Zda se po jejich bok zařadí i nový thriller Zmizelá podle knižní předlohy Gillian Flynn, to poví až čas. Faktem ovšem zůstává, že David Fincher ani tentokrát nezklamal a přináší do českých a slovenských kin jedinečný filmařský zážitek.

Labyrint má rating PG 13, teda je to film vhodný pre siedmakov, ôsmakov na základnej škole. To je vek, v ktorom človek vraví, že autíčko hot wheels je pre malé deti, ale vnútorne s tým stotožnený ešte nie je. Tento rating môže byť dosť zavádzajúci, nakoľko Labyrint je celkom mäso. Keby som mal 13-ročné dieťa, asi by som ho do kina nezobral. Alebo, možno aj hej a potom by som so sadistickým úsmevom sledoval, ako sa vystrašené krčí na stoličke.

Mike Cahill přichází teprve se svým druhým filmem, který je žánrově trochu podobný jeho prvnímu filmu Jiná země (2011). V hlavní roli je opět věda, pro kterou hlavní postava žije, dokud nepotká naprosto protikladného člověka, a jeho život i víra se obrátí o sto šedesát stupňů. Výchozí bod je přesně ten typ filmu, který v divákovi zanechá nejen hluboký emocionální dojem, ale donutí ho přemýšlet nad vlastním životem a principem víry.

Ak sa o niečom dá povedať, že to visí na vlásku, tak je to slovenská filmová tvorba. Našich filmov vzniká veľmi málo a najčastejšie sú to koprodukcie s inými štátmi. Navyše, hraná rozprávka už dávno nepatrí medzi preferované žánre. Preto bola správa, že sa chystá nakrúcanie typickej slovenskej rozprávky, prijatá s nádejou, že sa už takmer neexistujúci žáner trochu nakopne. Vzhľadom na koncept príbehu a herecké obsadenie však namieste boli aj isté obavy. Kde bolo, tam bolo... mohla by sa nová slovenská rozprávka o hradnom princovi podariť?

V súčasnom filmovom priemysle sa ani skôr narodení herci a herečky nemusia sťažovať na nedostatok práce. Samozrejme, až tak často nejde o hlavné úlohy v blockbusteroch, ale núdza o zaujímavé a hodnotné role nie je. Čo sa však romantických filmov týka, najčastejšie sú presunutí do vedľajších úloh rodičov či starých rodičov. Zdá sa, akoby sa diváci nechceli dívať na ľúbostné vzplanutia postáv, ktoré majú tínedžerské roky dávno za sebou. V čom je tento film iný?

Doposud nepříliš známý britský režisér Rowan Joffe uvádí svůj teprve druhý celovečerní film Dřív než půjdu spát. Stejně jako předchozí snímek, Černý chlapec (2010), se film pyšní hvězdným obsazením a na první pohled oklepaným scénářem. Dokáže Brit zužitkovat moment překvapení v příběhu, který prakticky nemá čím překvapit, a jak ho dokáže aplikovat na americké drama, aby z toho nebylo jedno obrovské klasické americké klišé?