Mike Cahill přichází teprve se svým druhým filmem, který je žánrově trochu podobný jeho prvnímu filmu Jiná země (2011). V hlavní roli je opět věda, pro kterou hlavní postava žije, dokud nepotká naprosto protikladného člověka, a jeho život i víra se obrátí o sto šedesát stupňů. Výchozí bod je přesně ten typ filmu, který v divákovi zanechá nejen hluboký emocionální dojem, ale donutí ho přemýšlet nad vlastním životem a principem víry.
Dr. Ian Gray (Michael Pitt) je molekulární biolog, jehož specializace na oko a jeho evoluci je pro něj nejen jeho prací, ale svým způsobem i posláním a posedlostí. V okamžiku, kdy na večírku potká dívku s neuvěřitelně jedinečnou oční duhovkou, má už posedlosti dvě. Sofi (Astrid Berges-Frisbey) je pro Iana tajemnou dívkou, kterou hledá od chvíle, co večírek opustil. Právě díky jejím atypickým očím a velké souhře náhod ji znovu najde. Vedle vážného, racionálního a prací posedlého vědce působí Sofi jako částečně odjištěný ruční granát, který bouchá každou chvíli. Je temperamentní, divoká, spontánní, bláznivá, a především duchovně založená, o čemž s Ianem vášnivě debatují, ale nikdy se neshodnou. Čím větší jsou jejich protiklady, tím intenzivnější a vášnivější jejich vztah je. Ovšem pro vědcovo osvícení je nutný další životní zvrat, po němž se opět ponoří do práce a se svou kolegyní Karen (Brit Marling) slaví úspěch s novou teorií o evoluci oka, a vyvrací tím zároveň mýtus o jeho božském původu. Čím víc však bádá, v tím větší nejistotě se nachází. Ve svém objevu mýtus opravdu vyvrátí a svou prací i výsledky si je neotřesitelně jistý. Jak moc pak může ovlivnit jeho racionální život jen náznak pochybnosti? Jeho jedinou vírou je věda, kde může všechno logicky vysvětlit, ale co když v jeho práci chybí něco, co ani věda vysvětlit a doložit nedokáže? Vydá se proto na druhý konec světa a jeho cesta může nejen vyvrátit a zpochybnit celou jeho práci i jeho reputaci, ale především jeho víru.
Brit Marlig se objevila už v prvním zmiňovaném filmu Mika Cahilla. Jak Jiná země, tak Výchozí bod herečce sedly a na prací posedlou vědkyni se opravdu hodí. S Cahillem se setkala již při natáčení dokumentu Boxers and Ballerinas (2004), který společně režírovali. Ovšem nejen ona, ale i ostatní herci, především Pitt i Berges-Frisbey, předvádí skutečně plnohodnotné výkony a role jim skvěle padnou. Přiznám se, že s Berges-Frisbey jsem měla chvílemi problém. Nevím, jestli to bylo scénářem a charakterem postavy, nebo herečkou samotnou, ale někdy mi její jednání a iracionalita docela lezly na nervy. Pokud jde o scénář samotný, tak ten až na pár detailů nemá moc chyb. Nerozhazuje kolem sebe vědecké termíny (což by ale klidně mohl) a nesnaží se přehnaně filozoficky bádat nad každou vlastní větou, ale nechává tomu přirozený průběh, což je u filmu tohoto typu velmi osvěžující. Chvílemi je sice lehce naivní a dětinský, ovšem vše v rámci vkusu a možností. Jedna z věcí, co rozdělí diváky do dvou skupin, bude styl zakončení příběhu. Konec sám o sobě je skvělý, ale buď budete v táboře č. 1, kde budete chtít konec mnohem víc uzavřít a vysvětlit, nebo tábor č. 2, kdy budete s docela filozofickým koncem koketujícím s mystikou naprosto spokojeni.
Další věc, která vás rozdělí do skupin, je ústřední píseň. Průběžně ji uslyšíte během celého filmu, a to hned několikrát, ať už jako lehkou podkreslující melodii, nebo silnou hlavní píseň. Buď ji nedostanete z hlavy a ani trochu vám to nebude vadit a cestou domů z kina si ji budete broukat, nebo ji nedostanete z hlavy a bude vás neuvěřitelně rozčilovat. Existuje ještě velmi málo pravděpodobná varianta, že ji příliš nezaregistrujete a po filmu si na ni ani nevzpomenete.
Po technické stránce nejde filmu vlastně nic vytknout. Herecké výkony jsou naprosto adekvátní a jediná věc, s čím může mít člověk trochu problém, je krapet naivní příběh a postava Sofi. Ovšem rozhodně nebude problém tak velký, aby pokazil celkový dojem z filmu, který je nadmíru pozitivní. Někteří lidé si budou stěžovat, že film mohl být více artový a že zde smrdí multiplexový mainstream. Po pravdě ano. Jde o lehce mainstreamový, ale pořád artový film laděný jako romantické drama/sci-fi, což si ne každý režisér troufne. Člověku, který čeká na další Babovřesky, bych nikdy tenhle film nedoporučila, ale jinak bych se nestyděla kohokoliv na film poslat a výmluvu, že vědecké hantýrce nerozumí a tady ty pseudointelektuální filmy o souboji vědy a víry nemá rád, bych smetla ze stolu jako směšnou kamufláž lenosti.
Informácie o filme
Réžia: Mike Cahill
Scénar: Mike Cahill
Kamera: Markus Förderer
Hudba: Phil Mossman, Will Bates
Strih: Mike Cahill
Produkcia: Mike Cahill
Obsadenie: Michael Pitt, Brit Marling, Àstrid Bergès-Frisbey, Archie Panjabi, Charles W. Gray, Cara Seymour, William Mapother, Steven Yeun, Rhonda Ayers
Naše hodnotenie
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014