Je jen málokterý filmový žánr, který u nás má podobnou a dlouhou tradici jako právě pohádka. I když totiž v zahraničí vznikaly v letech dávno minulých také pohádkové příběhy, především v dílnách Walta Disneye, většina z nás si z dětství přeci jen pamatuje právě ty československé klasiky, které nám byly zkrátka bližší. A vzhledem k tomu, že nové téma měsíce je právě hraná pohádka, neuškodí si projít těch několik filmů, které se vždy derou na mysl, když se vysloví slovo pohádka. V článku ale naleznete také pohled na situaci v zahraničí, spolu s tipy na hrané pohádky, které by vám rozhodně neměly utéct. Takže, směle do toho.
Důvodem, proč u nás byla, je a bude pohádka vždy populární, je fakt, že právě tento žánr většinou sleduje široké spektrum diváků od těch nejmenších až po ty nejstarší a hned několikrát do roka je ta pravá příležitost si oddechnout od běžného shonu u nějakého toho pohádkového příběhu. Ideologické věci stranou, pohádka zkrátka byla u nás vždy populární, což ostatně dokazuje i v dnešní době, když po vcelku dlouhém pohádkovém půstu v českých a slovenských kinech přišli koncem léta Tři bratři Jana Svěráka, kteří atakovali historické rekordy v tržbách. Přeci jen 122 tisíc diváků a s tím související tržby 15,4 milionu korun za premiérový víkend, to je něco, co se u nás, především pak u české produkce, jen tak nevidí. Problém je ovšem jinde. Kvalitní pohádka si žádá větší rozpočet a zručné lidi (čehož obojího je v současné české produkci jako šafránu), a tak je pro tvůrce finančně daleko výhodnější investovat do komedií a filmů pro masy s tím, že v posledních letech jde alespoň část peněz i do ambiciózních a riskantních projektů. A riskantním projektem byla právě i pohádka Jana Svěráka, která se ukázala jako sázka na jistotu (podpořená popularitou herců a dlouhodobým hladem po nové pohádce). Uvidíme, jak to ovlivní produkci do budoucna, nicméně pojďme se teď raději podívat na léta minulá.
Samozřejmě budeme muset jít trochu dále než jen pár let zpět. Ono se stačí podívat, jaké pohádky se v posledních deseti, patnácti letech do českých kin dostaly, aby onen kontrast filmu Tři bratři byl ještě znatelnější. Když to vezmeme pěkně popořadě, jsou to tři roky, co se o diváckou přízeň pokusily bojovat tři pohádky, nicméně kdo z vás si na ně dnes vzpomene? Ať už se jednalo o dva docela obstojné pokusy Micimutr a Dešťová víla, nebo o protahované pokračování československé klasiky s názvem Saxána a Lexikon kouzel, málokdo je vyhledává, a přeci jen sáhne v případě potřeby raději jinam. Zkrátka podobné jednorázové produkty, jako jsou každoroční vánoční televizní produkce, které stanice připravují pro Štědrý den, jakými jsou třeba pohádky typu Dvanácti měsíčků, které Česká televize připravila před dvěma roky speciálně pro tento účel. Dříve byly ale pohádky točeny trochu jinak než jako výplň pro vyhladovělé diváctvo nebo jako snesitelná jednohubka pro sváteční večer. Když teď přejdeme přes docela slušné pokusy, například Čert ví proč nebo překvapivě vydařený Anděl páně, můžeme v poslední době vidět jen nijaké produkce jako Královský slib, Peklo s nevěstou případně pak trojici pohádek Zdeňka Trošky Z pekla štěstí, její daleko méně vydařené pokračování, a především pak Čertovu nevěstu, která ukázala, že ono kouzlo první ze zmíněných pohádek je těžké napodobit. Nedej bože pak časně porevoluční a dodnes populární Princeznu ze mlejna.
Stačí se ale podívat po klasikách, ze kterých se dodnes cituje a jejichž společenská role je přeci jen někde jinde, a vidíme, že pohádka v minulosti měla poněkud jinou roli. A proč nezačít rovnou od jedné z nejlepších. Asi jen málokdo by neznal snad nejklasičtější pohádku S čerty nejsou žerty. Výborná atmosféra, skvostné herecké obsazení v čele s vynikajícím Karlem Heřmánkem a pohádkovost, kterou mohou závidět i v zahraničí. Navíc, když se ozve „Máchale, spadlo ti to. Asi vítr, ne?" málokdo by nepoznal jednu z kultovních hlášek, která v hovorové řeči už zkrátka zlidověla. Není to ale jen Dorota Máchalová, kdo kraluje československým pohádkám. Stačí se podívat v historii ještě o kus dále a najdeme další z klenotů, který minimálně jednou ročně nesmí na obrazovkách chybět. Řeč je samozřejmě o filmu Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král... s Janem Werichem v hlavní roli. Sůl nad zlato a Vlasta Burian v jedné z nejpamátnějších rolí jen dokazují, že vyvedené pohádky zkrátka nestárnou. Ostatně i další klasika s Janem Werichem, Císařův pekař a Pekařův císař, patří dozajista na seznam toho nejlepšího, stejně jako další dva z filmů režiséra Martina Friče. Ten několik let poté natočil další dvojici dnes legendárních pohádek Dařbuján a Pandrhola a Princezna se zlatou hvězdou na čele.
Nejsou to však jen ty nejznámější a nejlepší pohádky, které potěší každého v televizi ve svátečních časech, případně když je zrovna nálada na něco z trochu jiného, pohádkovějšího světa. Snímky jako Pyšná princezna Bořivoje Zemana, Tři oříšky pro Popelku a Jak se budí princezny Václava Vorlíčka nebo O princezně Jasněnce a létajícím ševci Zdeňka Trošky, to jsou věci, které u rozebírání pohádek zkrátka nemohou chybět. Stejně tak nemohou chybět ani poněkud atypické pohádky, které si dodnes udržují nesmírnou popularitu, jakými jsou třeba Tři veteráni Oldřicha Lipského nebo Perinbaba Juraje Jakubiska.
Díky popularitě pohádek domácí produkce má u nás vybudovanou základnu pohádková produkce i ze zahraničí. Stačí se podívat na jeden případ za všechny, ruský Mrazík, který musí zkrátka rok co rok být na televizních obrazovkách, jinak by snad propukly veřejné nepokoje. Stačí se pak podívat, jak jsou u nás populární zahraniční série o Princezně Fantaghiro nebo Nekonečný příběh. To už se od pojetí klasické pohádky vzdalujeme, a tak bych tu ještě před závěrem neměl opomenout jednu takovou výjimku jménem Princezna Nevěsta, která funguje podobně dobře jako klasické československé pohádky nebo klenoty klasického Hollywoodu, jakým je třeba dodnes nezapomenutelný Čaroděj ze země Oz.
V současnosti to má pohádka těžké, a to nejen u nás. Pohádky v klasickém pojetí už jsou jen velmi vzácnou výjimkou, a tak se tvůrci snaží spíše povzbudit onen fantasy element příběhů, případně udělat z klasického tématu dospělejší látku v naději, že přilákají větší masy lidí do kin. Podobných praktik se dočkala hned řádka klasických pohádkových hrdinů a hrdinek. Stačí se ostatně podívat na nedávný snímek Mocný vládce Oz, Alenku v říši divů Tima Burtona nebo dvě soupeřící adaptace příběhu o Sněhurce, uzpívanou verzi Tarsema Singa ve filmu Sněhurka a tu akčnější, s daleko větším akcentem na fantasy ve snímku Sněhurka a lovec. Ostatně i Zloba – královna černé magie sem spadá. A vzhledem k tomu, že podobný počin je komerčně velmi výnosný, čekají nás podobné verze i v budoucnu. Alenka se již zanedlouho dočká pokračování stejně jako zmíněný lovec z fantasy snímku o Sněhurce, který dostane sólovku, na niž dohlédne Frank Darabont (Vykoupení z věznice Shawshank, Majestic). Tím samozřejmě nechci říci, že nejsou i výjimky, ale ať pátrám v paměti, jak chci, jediné co se mi za poslední léta vybavuje, je příjemný Hvězdný prach Matthewa Vaughna. Pokud tedy nemyslíte osobité vyjímky, jakou je třeba Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic.
Klasickým hraným pohádkám už zkrátka odzvonilo nejen v zahraničí, ale také až na pár výjimek i u nás. V zahraničí tuto poptávku suplují rodinná fantasy na motivy známých pohádkových příběhů či animované snímky jako Na vlásku či Ledové království, u nás ovšem musíme vzít za vděk lacinými pohádkami tvořenými speciálně pro televizi. Ať už si tedy vy či já myslíme o Třech bratrech a Janu Svěrákovi cokoliv, je třeba dodat, že jako jeden z mála dal vzpomenout jednomu z mála artiklů, kterým se československá kinematografie proslavila i v zahraničí. Zároveň ukázal, že o pohádky byl zájem a stále bude, tudíž by se situace v budoucnu mohla změnit.
A co říct závěrem? Každý máme to své oblíbené z dětství, případně něco, na co jsme náhodou narazili při projíždění televize, půjčoven či na internetu. Pohádky jsou zkrátka specifická věc, která občas potěší i toho největšího morouse, a tak by byla škoda, kdybychom zapomněli na klenoty, které především domácí produkce v historii vytvořila. Pokud vás tak Tři oříšky pro Popelku nebo Mrazík pořád dokola už nudí, stačí nahlédnout do archívů, právě v tomhle žánru v nich totiž můžete nalézt skutečné pohádkové klenoty.
Znáte pohádku, která se v článku neobjevila, a myslíte si, že by neměla chybět? Podělte se o svůj názor v komentářích pod článkem.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018