Sicario: nájemný vrah před pár lety způsobil docela poprask. Povedený snímek Denise Villeneuvea naservíroval vcelku nekompromisní pohled do zákulisí operací drogových kartelů v pohraničí Mexika s USA a díky skvělému zpracování a silným hereckým výkonům se o filmu mluvilo i měsíce po premiéře. Nyní, o tři roky později, se do kin dostává volné pokračování, které se místo hlavní hrdinky původního filmu věnuje nekompromisnímu zabijákovi a jeho vládnímu zaměstnavateli. Stojí ale dvojka za to?
Tuhle otázku si stojí za to položit obzvláště pak z toho důvodu, že se za kamerou u dvojky dělala docela rošáda a kromě autora scénáře Taylora Sheridana se film dostal pod úplně nový dohled. Režisér Denis Villeneuve a kameraman Roger Deakins se rozhodli raději věnovat sci-fi Blade Runner 2049 a tak tuhle dvojku dostal na starosti Stefano Sollima, italský režisér zodpovědný za kriminální thriller Suburra. A jak tedy dopadl výsledek téhle změny? Je zatraceně znát.
Změna je život
Jednička totiž operovala s úrovní preciznosti, která u filmů podobného ražení není zrovna obvyklá. Skvělá kamera a špičková režie dokázala i ze slabšího scénáře vytáhnout atmosferický biják, který se zatraceně rychle zadral pod kůži a nepustil diváka až do svého infarktového závěru. Zde ovšem nastává první problém pokračování, které bohužel nezvládá navodit ani z půlky tak hutnou atmosféru. Díky tomu se člověk trochu více věnuje logice scénáře, která má své nedostatky. Hlavně ale budování příběhu a jeho realizace trpí na časté záseky ve formě hluchých míst, kdy film naprosto zbytečně přešlapuje na místě a vy tak jen čekáte, kdy se zase začne něco dít.
Řemeslná stránka filmu tomu tentokrát tolik nepomáhá. Jistě, Stefano Sollima se snaží a kameraman Dariusz Wolski se kromě snahy o udržení vizuálního stylu také snaží napodobit některé kamerové kreace Rogera Deakinse z posledně, vše ale působí tak o level-dva laciněji, což ve výsledku dojmu z filmu rozhodně nepomáhá. Hudebně se Hildur Guðnadóttir snaží místy trochu oprostit od práce zesnulého Jóhanna Jóhannssona, jeho hudební kompozice ale postrádá zapamatovatelný motiv, který by s vámi zůstal i po závěrečných titulcích. To jediné, co vám z hudební složky filmu uvízne v hlavě, je revize hudebního motivu ze skladby The Beast z prvního filmu, se kterou Guðnadóttir vyrukuje v závěru filmu.
Solidní thriller, ale nic víc
To, co naštěstí drží film i v těch slabších momentech nad vodou, jsou opět silní herečtí představitelé v hlavních rolích. Byť se tentokrát Emily Blunt nedostavila, Josh Brolin je stále coby bezohledný vládní agent perfektní a Benicio Del Toro coby nekompromisní zabiják opět dává vzpomenout na své nejlepší role. Škoda jen, že co se týče nových příchozích, to zase taková sláva dvakrát není. Hlavní ženská hrdinka navíc místy působí docela otravně, což situaci taky dvakrát nepomůže.
Sicario 2: Soldado není ve výsledku vyloženě špatným filmem, ten kvalitativní skok oproti prvnímu dílu je ale znatelný. Byť se všichni zúčastnění snaží ze všech sil napodobit to kouzlo z prvního dílu, úplně se jim to nedaří. Absence klíčových prvků úspěchu je zkrátka znát. To, co se na vás v kině chystá, je v rámci možností solidní thriller, který nudit nebude. Žádná záležitost, bez které byste nemohli být, se ale tentokrát opravdu nezrodila.
Film Sicario 2: Soldado najdete v nabídce českých a slovenských kin od 28. června díky společnostem Vertical Entertainment a Forum Film. Film je nevhodný mládeži do 15 let.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Sicario 2: Soldado Sicario: Day of the Soldado
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018