Jedním z nejočekávanějších filmů začátku filmového podzimu je bezesporu druhý díl komiksové adaptace série Sin City s podtitulem Ženská, pro kterou bych vraždil. Díky tomu se v tématu pro měsíc září podíváme na žánr film noir, ze kterého obdobné neo-noirové látky jako právě první Sin City ale i spousta dalších přímo vycházejí. Na následujících řádcích se vám také pokusím přiblížit, které filmy si z tohoto žánru rozhodně nenechat ujít. Pojďme se tedy bez dalších okolků vrhnout do světa zločinu a cynismu.
Film noir jako filmový žánr klasického Hollywoodu čerpající inspiraci z vlny německého expresionismu a stavu dobové americké společnosti patřil mezi populární ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století. Od šedesátých let se pak spousta filmů hlásila k tradicím a elementům tohoto druhu filmů, a tak vznikl volně definovaný žánr neo-noir, k němuž se řadí i mnoho snímků z posledních let. Pouštět se do přesných definic, co ještě spadá do film noir/neo-noir, by bylo nicméně poměrně kontraproduktivní, neboť právě to je předmětem častých debat. Místo toho si pojďme spíše ukázat několik snímků, které rozhodně stojí za to vidět.
Pokud se ovšem začneme bavit o filmech vycházejících z film noir, musíme zabrousit do historie. Přeci jen je období filmu noir také tím obdobím, kdy Hollywoodu vládl Humphrey Bogart. Není tedy divu, že právě jeho otisk byl jak pro samotný žánr, tak jeho následovatele tím nejzásadnějším. Když už žádný jiný, tak minimálně snímky Maltézský sokol a Velký spánek patří k těm titulům, které se už navždy zaznamenaly tučným písmem do filmových dějin. I tak je ovšem silně nefér vytahovat z celého žánru pouze jedno jméno a pár snímků. Film noir totiž nabízí zástupy výrazných tvůrčích i hereckých osobností a nespočet téměř geniálních titulů, které zdatně odolávají zubu času a dodnes se honosí na předních místech v různých žebříčcích nejlepších filmů všech dob.
Přeci jen se jednalo o období, kdy velké osobnosti se zkušenostmi z dob němé éry i úplní nováčci, kteří zkoušeli své štěstí v továrně na sny, začali natáčet filmy, které ovlivnily tvorbu na dlouhá desetiletí dopředu. Billy Wilder natočil skvělé Eso v rukávu, Sunset Boulevard a legendární Pojistku smrti. Orson Welles v této době sice natočil jeden z historicky nejlepších snímků, Občan Kane, který byl minimálně po vizuální stránce v mnohém předchůdcem film noir, ale také v tomto žánru zanechal nesmazatelnou stopu, když v roce 1946 natočil Cizince a o tři roky později si zahrál v nezapomenutelném Třetím muži. Fritz Lang, který již před plným nástupem film noir natočil skvostné snímky Metropolis a Vrah mezi námi, byl posléze také zodpovědný za trojici klasik Šarlatová ulice, Ministerstvo strachu a Žena ve výloze. Své si v pozdějších letech řekli i daleko slavnější legendy filmového průmyslu Alfred Hitchcock a Stanley Kubrick. Zatímco první jmenovaný předvedl své mistrné schopnosti ve snímcích Pověstný muž nebo Cizinci ve vlaku, Kubrick v tomto žánru natočil dva ze svých prvních celovečerních filmů Vrahův polibek a Zabíjení (tím dalším byl jeho první celovečerní fikční snímek, Strach a touha, kterého se dochoval pouze fragment a jehož původní kopii se podařilo vypátrat až před čtyřmi lety).
O tom, jak důležitý byl film noir pro filmový průmysl, ovšem svědčí až to, jak mocný dopad měl na tvorbu v následující době. Mnohé filmové produkce se v pozdějších letech rozhodly více či méně adaptovat či přebírat prvky typické pro film noir a modernizovat je či aktualizovat styl, obsah a motivy film noir pro modernější publikum. To je to, čím dnes rozumíme neo-noir, i když samotná definice tohoto termínu v podstatě neexistuje, a tak snímky, které ve své podstatě spadají do této oblasti jsou i filmy jako Indiana Jonesa dobyvatelé ztracené archy, Americké psycho nebo třeba Temný rytíř. Na následujících řádcích se nicméně zaměřím spíše na typické pokračovatele.
Jedním z nich je i detektivka Romana Polanskiho Chinatown z roku 1974. Příběh vyšetřování detektiva J.J. Gittese v podání skvělého Jacka Nicholsona dokonce oslnil akademii natolik, že právě scénář vyhrál Oscara, a snímku se tak podařilo proměnit alespoň jednu z celkových 11 nominací. Navíc, podobně jako u předchůdců, i tento snímek od svého vzniku téměř nezestárl a pořád je ukázkou precizní filmařiny stavící na hutné atmosféře. K tomu všemu ještě v mnohém dotahuje mnohé elementy film noir na hranici dokonalosti.
Následující filmaři už pak neaplikovali přímo noirovou strukturu na celý film, nicméně spíše jen vybrané části, postupy, motivy a další. Podobný postup dal ostatně vzniknout filmům jako Obvyklí podezřelí či L.A. – Přísně tajné, jež si sice rozdílnými způsoby, avšak neméně silně berou za inspiraci právě klasické tituly a východiska žánru film noir. Ostatně, i když se podíváme na tvorbu takového velikána současného filmu, jakým bezesporu David Fincher je, můžeme v jeho filmech jako Zodiac či Sedm zpozorovat naprosto ukázkové zástupce snímků následujících a respektujících postupy noirového filmu. Ale nemusíme chodit ani tak daleko. Stačí se podívat na tři roky starý snímek Drive, který sám o sobě staví na základech film noir.
Aplikace postupů a prvků film noir ovšem není vázaná jen na naši realitu. S neskutečnou efektivitou se totiž v rámci prostoru stanoveného žánrem dokázaly dva snímky vypracovat skrze známé motivy, vizuální postupy a charakteristické prvky do podobných rovin, na kterých stavěly snímky z čtyřicátých a padesátých let. Řeč je o snímcích Smrtihlav, který přidává mimozemskou rasu kontrolující lidi obývající jednu obrovskou vesmírnou loď, a také o jednom z nejlepších snímků Ridleyho Scotta, Blade Runner. Zde se, i přes řadu odlišností a silně futuristický přístup, dá vypozorovat mnoho společných bodů, včetně postavy Ricka Deckarda, který je jak ze staré školy tuhých detektivů.
A našla by se i třeba taková komediální varianta naplňující podstaty neo noir. Stačí se podívat na dnes již trochu pozapomenutou, nicméně neméně kvalitní záležitost Kiss Kiss Bang Bang. Komedie Shanea Blacka dokázala skloubit sympatické charaktery, nápaditý scénář plný černého humoru a silnou inspiraci právě v klasikách film noir do působivého kriminálního koktejlu, který jen tak mezi ostatní nezapadne. Ostatně na druhou stranu i seriozní béčkový pokus Cesta do pekel z roku 2009 je krásnou ukázkou toho, že i klasický přístup v poněkud těžkotonážním neo noir balení může fungovat. Zvláště když máte charismatického hrdinu, které Thomas Jane zkrátka umí. A to jsem ani nezačal o všemožných mimoamerických snímcích, které v této oblasti vznikly. Film noir zkrátka i dnes vyvolává ohlasy, které jsou vidět na produkcích po celém světě, a to nejen v rámci filmu, ale i komiksu či videoher. A to je jen a jen dobře, podobně tematických produkcí totiž není nikdy dost.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018