Obří monstra demolující svět budou vždy populární a u spousty sci-fi nadšenců oblíbená. Godzilla a King Kong nejsou jedinými exempláři, ale svou slávou zastiňují takové „skvosty“ světové kinematografie, které minimálně za zmínku stojí. A pokud ne za zmínku, tak alespoň za vřelé doporučení vašemu úhlavnímu nepříteli, který oblíbené legendy mezi monstry očerňuje. Tento článek bude pojednávat o těch nejšílenějších a nejděsivějších obřích monstrech, které může člověk v kině spatřit a jež si nejeden filmový zvrhlík jistě oblíbí i přesto, že navždy zůstanou ve stínu King Kongovy slzy a Godzillího kýchnutí. Jestli právem, můžete posoudit sami.
King Kong / King King (2005)
50. a 60. léta byla v Americe dekádami plodnosti, co se monster hororů a sci-fi týkalo. Tolik pochybných a opravdu neuvěřitelných kreatur snad najdeme jen v dnešní pop music. Pokud se budeme zabývat plazy, romantický film Obří ještěr Hyla (r. Ray Kellogg, 1959) je ideálním důkazem americké pomatenosti. Obrovský varan sužuje malebné americké maloměsto a při toulkách krajinou svou velikostí vše ničí a děsí své okolí. Zní to opět jako soudobá popkultura, ovšem skutečně mluvíme o filmu, který distributoři popsali slovy: „Americké maloměsto je sužováno zuřivou plazící se bestií! Podaří se mladému automechanikovi zneškodnit tuto zrůdu? Dokáže se zpívající pracant prosadit i na poli zábavního průmyslu? Bude ta malá dívenka někdy chodit? A co opilý diskžokej?“ Ano, pravda, zní to trochu jako Dalího popis koncertu Justina Biebera, ovšem paradoxně by Dalí tímto film vystihl. Popisek je tak šílený jako sám film a kam se na romantickou zápletku hrabe i takový Titanic (1997).
Na malou chvíli se zastavím u režiséra Raye Kellogga, který mimo varana zfilmoval ještě jednu běsnící bestii. Ta je sice menších rozměrů, ovšem ani náhodou jí to neubírá na děsivosti – přeci jen, i malá myš může napáchat obrovské škody, všimne-li si jí hysterický člověk. Ovšem pokud na svého pudla navlečete kožešinu jiného zvířete s obrovskými zuby a naučíte ho vrčet, je to podle Kelloga ideální Vraždící bestie (1959). Příběh, kde vědci z malého rejska udělají obrovskou agresivní obludu, sám o sobě vyznívá děsivě. A takhle večer na izolovaném ostrově potkat převlečeného šavlozubého pudla? Děsuplné…
Další režisér, který v 50. letech řádil jako pominutý, je Fred F. Sears. V roce 1956 natočil dva filmy o kreaturách ohrožujících mírumilovné lidstvo. První je UFO útočí!, kde všechny světové metropole napadne spousta létajících talířů s tak ošklivými mimozemšťany, že by se i Muži v černém (1997) lekli. Druhým filmem je The Werewolf, kde měl jeden pán prostě smůlu a společnost jeho chlupatý obličej a zvířecí manýry prostě nesnesla. Více než útoky na lidi, jsou zde děsivé útoky lidí na Vlčího muže. Kam se hrabe hon na Divou Báru (r. Vladimír Čech, 1949) nebo na všechna Frankensteinova monstra!
Werewolf / Werewolf
V roce 1957 se však sám Sears překonal a ukázal světu nové šílené monstrum, které je bude ničit a zabíjet. Film The Giant Claw pojednává o intergalaktickém gigantickém supovi, který ohrožuje celou Zemi. Hlavní (lidský) hrdina, Jeff Morrow, údajně během premiéry utekl zadním východem z kina, jelikož se diváci nepřetržitě smáli… I to se hororům může stát.
Ovšem velmi oblíbeným zvířecím obřím monstrem se stal had. I malých hadů se většina lidí bojí či štítí, a když jim přidáme rozměry gigantické, tak i mrtvý znovu umře hrůzou. Pokud navíc obří had umí létat a je doplněn neuvěřitelně děsivými animacemi a počítačovými triky, je husí kůže zaručena. To se tak jednou vědci nebo studenti vydají do pralesů (odkud se nikdy nikdo nevrátil) a tam, světě div se, narazí na zrůdu, kterou svět ještě neviděl. Létajícího hada najdou studenti ve filmu Boa – V sevření hrůzy (r. Manop Udomdej, 2006). Tito podivíni se do děsivého pralesa rozhodnou „vyjet“ vzducholodí. Počasí jim však nepřeje, a tak jsou uprostřed bouře nuceni přistát a jako správní skauti se rozhodnou nocovat v jeskyni s obřím hroznýšem, který sežere, co vidí i co nevidí. Thajsko je prostě zemí neomezených možností a děsivých pralesů.
Dalším pralesem, kde se nedoporučuje trávit poklidnou dovolenou, je ten Amazonský. Ve filmu Král hadů (r. Allan A. Goldstein, 2005) se totiž právě zde nachází studna s pramenem mládí, ovšem nejednoho zvědavého vědce zde překvapil obří pětihlavý had. Ano, pětihlavý had – draci totiž už vyšli z módy. A ze spousty hadích hororů je vylosován ještě jeden šťastlivec – Megakrajta versus Gatoroid (r. Mary Lambert, 2011). Sejde se takhle šílená vědkyně s potrhlou policistkou, jedna pustí do přírody pokusné hady, kteří rostou do gigantických rozměrů, druhá krmí aligátory steroidy. Dáme tomu další dimenzi, když gigantičtí hadi sežerou aligátoří vajíčka a vyrostou ještě víc. Holky si uvědomí, jak to zpackaly, a snaží se spasit celé město, mezi tím už se však rozpoutá mezidruhové peklo…a Godzilla si v klidu spí na dně oceánu. Není snad nutno upozorňovat, že vizualita filmu je velmi „vytříbená“ a pro milovníky skvělých digitálních efektů skutečná lahůdka zvyšující tlak.
Kráľ Hadov / The Snake King
Štěňátka a koťátka! Kdo by je nemiloval? Režiséři Bert I. Gordon a John McPherson! Gordon natočil v roce 1958 film Attack of the Puppet People, kde vědec zmenší lidi, kteří jsou pak napadáni psími domácími mazlíčky. Původně hororový film (později fraška) tak dělá ze psů vraždící bestie, které nenávidí prťavé lidi a chtějí je sežrat. No bodejť by ne! McPherson dále nemá v oblibě kočky. Ve filmu Toulavé kočky (1991) jsou tato miloučká zvířátka běsnícími bestiemi, které útočí na bezmocnou rodinu. Ano, počkejte, až se vaši domácí mazlíčci zblázní a vaše zlatá rybka se promění třeba v takového megažraloka. Pak by mohla dostat roli třeba ve filmech Megažralok vs. obří chobotnice (r. Jack Perez, 2009) nebo Megažralok versus crocosaurus (r. Christopher Ray, 2010). Kdo by nechtěl být majitelem slavné zlaté rybky?
Jmenovat všechna šílená filmová monstra, článek by neměl konce. Dokonce i Hitler si střihl menší role v pár filmech. Pokud však budete chtít znepříjemnit večer nejednomu známému, není potřeba hnát to hned do extrémů a doporučovat Triumf vůle (r. Leni Riefenstahl, 1935), pro začátek stačí Časožrouti (r. Tom Holland, 1995) – televizní adaptace stejnojmenné novely Stevena Kinga, nebo The Eye Creatures (r. Larry Buchanan, 1965), kde je „očí monstrum“ opravdu vražedné (v každém slova smyslu).
Avšak záliba v béčkových hororech by měla mít také své meze, aby pak člověk nedopadl jako nebohá Samantha z filmu Útok mozkožrouta (r. Sid Zanforlin, 2012). Tato mladá dívka nalezla v béčkových monstrech velkou zálibu až do doby, kdy se jí začala „stěhovat do pokoje“. Rodiče velmi rychle naznali, že Samanthu zachrání jen věda a netradiční lékařské postupy…
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014