Jo, je potřeba strašit lidstvo koncem světa, připomínat jim, jak jsou nicotní a bezmocní a že stačí jeden vesmírný šutr, a všechno půjde do kopru. Zombíci, globální oteplení, globální ochlazení, nově i globální prach, zastavení zemského jádra, zrychlení zemského jádra, ekologické znečištění přírody, Černobyl a Fukušima, války a naokomír, ekonomické krize, průmyslové krize, potravinové krize, voda, vzduch… Prostě když tenkrát ten meteorit rozmetal všechny dinosaury, člověk si řekl: „Ano! Má šance! Ovládnu Zemi!“ Kámo, ten ufon, co sem ten meteorit poslal, chtěl vyhubit všechno živé a nepočítal s tím, že bude lidská buňka (či z jaké divné bakterie jsme to vzešli) tak umanutá a otravná a začne se vyvíjet. Jestli ten ufon poletí kolem, a uvidí, že tady zase něco žije, stoprocentně bude tak hopsat radostí, až si v raketě vymlátí čelní sklo.
Ne teď vážně, celé lidstvo je tak posedlé věděním o životě a o jeho konci, že stejně jako já si najdu hromadu výmluv, proč nemůžu něco udělat, tak i lidstvo hledá hromadu výmluv a variací, jak žít šťastně až do smrti a pak ještě dál, protože jednou budeme nesmrtelní, hurá. Existuje stovka scénářů konce světa, ale lidská mysl by přečůrala i toho nejfikanějšího ufona i samotnou planetu a vždycky si nějak poradí a zachrání si zadek. Od toho tady přece jsme, přivodit a následně vyvrátit globální katastrofu a tvářit se jako hrdinové, to je prostě už od počátku úděl lidstva. Proč nám jen někdo vecpal ten pud sebezáchovy…
Takže tento měsíc si představíme článek, kde načrtneme pár variací konců světa a jak by byl Hollywood schopný odvrátit jakoukoliv hrozbu lidstvu s trochou pomocí od NASA a nějakých těch ruských inženýrů. Počínaje tím, že si planetu zničíme sami, přes to, že planeta začne depkařit a zahájí autodestrukci (a člověk přece NIKDY nebude souhlasit s asistovanou sebevraždou), až k tomu, že přiletí ten vytočený ufon a rozcupuje nás na kusy, protože si tady hergot založil líheň na chaluhy a kyslík a nějak ho nenapadlo, kolik škůdců se tady za tu dobu může objevit. Vesmírný kamaráde, dneska už jsou chemické postřiky na všechno, to i my, nuzní hloupí lidé, dávno víme, a proto to cpeme, kam se dá, takže příště to chce speciální postřik na vlezlé lidi…
Pamatujete, co se stalo 21. 12. 2012? Nic co? Ale máme o tom film, který očividně počítal s něčím jiným než s poklidným slunným dnem. Film 2012 (Roland Emmerich, 2012) totiž použil tu báchorku z mayského kalendáře, že ten den všichni umřeme krutou a bolestivou smrtí. Teda vlastně jen zapisovatel zemřel a nikdo jiný asi neuměl psát, nebo si ten chlapec dal pro atmosféru moc kouře z duhového listí a řekl si, že bude náramná prča, když to v tom nejnapínavějším usekne, a lidi budou po světě zmateně pobíhat, jako když mravencům hodíte pavouka do mraveniště. Katastrofa biblických rozměrů! Geologické kalamity a ona globální povodeň, která zničí lidstvo! Jaké je poučení? Nesmějte se sousedovi, že má na zahradě erární loď, kdyby náhodou, a postavte si taky jednu. Protože Noe (Darren Aronofsky, 2014) to věděl přímo od zdroje, takže my musíme být připraveni. A taky to byla skopičina, že jo…
Co tady máme dál? Zákeřné vesmírné objekty, které se snaží rozmetat naši matičku Zemi. Nemyslím ten rozkošný šutr z Armageddonu (Michael Bay, 1998), u kterého jedno oko nezůstalo suché a každá žena křičela: „Neee, Bruce neee!!“... ale taková šílená planeta ničivá z filmu When Worlds Collide (Rudolph Maté, 1951), to je teprve pecka!!! Ovšem kolik takových filmových armagedonů máme? Spoustu, a dokonce tolik variací! To máme Nukleární armagedon (Rodney McDonald, 1998), Solární armagedon (John Murlowski, 2006), Sněhový armagedon (Sheldon Wilson, 2011), seriál Ohnivý armagedon (2012) a pak ještě poslední výkřik – Zúčtování: Armagedon (A.F. Silver, 2009). Spoiler – valná většina lidí vždycky přežije, láska je silnější než globální katastrofy, otravná věta „Já vám to říkal…“ a příroda nám to vrátila, tak začneme pěkně od začátku a lépe. Jo, jo a odjel autem a po cestě srazí srnce k večeři, a co nesní, hodí krokodýlům, že jo. Paradoxní je, že se vždycky objeví jeden Mojžíš spasitel a všechny nás vysvobodí, protože on jediný ví, jak z toho ven.
Když už je řeč o Mojžíši, je potřeba prodrbat filmy s nějakým tím prorokem nebo šíleným proroctvím, a když už jsme si 2012 vyplýtvali, co že nám zbývá? Proroctví (Greg Spence, 1998) s Christopherem Walkenem. Archanděl Gabriel a jeho courání mezi nebem a peklem. V nebi je vyhnanec, v pekle ho nechtějí, chudáček, tak je vyhoštěn na zem, kde má rozpoutat apokalypsu, zničit svět a smát se jako smyslů zbavený. No moc hezké Christophere, co tam máš dál kromě pekelných jisker a skřeků? Pak tady máme ještě něco uhozenějšího než rozhněvaného Christophera – Proroctví zkázy (Jason Bourque, 2011). Bourque je vysazený na katastrofické filmy, to je samá bouře sem, bouře tam, tornádo, kam se podíváš, a čím katastrofičtěji se to tváří, tím lépe. Ale Proroctví zkázy je… no, to takhle mladík najde svého kamaráda tuhého jako asteroid a vedle něj najde artefakt, díky kterému se dozví, že svět spěje ke svému konci a on má pár hodin na jeho záchranu. Klikař. Mít pár hodin na záchranu světa a vědět o tom jen já, tak si koupím pytel chipsů, které si budu patlat v arašídovém másle s čokoládou a koukat na seriály, protože druhý den nebudu mít ve fitku infarkt a výčitky svědomí, protože budu za pár hodin jako kámoš vedle s tím svým artefaktem.
Avšak film Proroctví (Alex Proyas, 2009) s Nicolasem Cagem v hlavní roli? Jdu pro to burákové máslo, protože tohle už musí být opravdu konec. Cage je totiž génius, o tom přece nikdo nepochybuje, že ano, a jeho syn se dostane k nějakému boxu, kde si před padesáti lety děcka ve škole nakreslila obrázky, šoupla to tam a čekala. A ono nic. Jenom jedna malá švihlá holčina si zahrála na opravdového umělce, a jelikož neuměla kreslit, celý ho popsala čísly. No a k tomuhle se dostane Cage, vyvěští z toho katastrofy a konec světa, sehraje si v tom zásadní roli, obětuje cenu nejvyšší a tadááá, přiletí ufo. Člověk na to chvilku kouká a říká si, že to smrdí Spielbergem a jeho ufony všude včetně Války světů (2005), což byl podobný náraz čelem o stěnu. Podobně jako Skyline (Colin Strause, Greg Strause, 2010). Ano prosím, mimozemšťané nás fakt nemají rádi a my se jich navždy budeme bát, protože jsou prostě jiní, pokud nepřiletí roztomilý nicneumějící E.T., co neustále volá domů, a všechna děcka ho chtějí domů na hraní, jasně. Kecy, ufoni přiletí vysát všechny lidi a zemskou energii. Ne vážně, to tvrdí bratři Strausovi. Prosím vás, podívejte se na Muže v černém (Barry Sonnenfeld, 1997). Dvojka je sice slabší, ale v porovnání s touhle mentální genocidou? Prostě až přiletí ufoni, nabídněte jim jako dar chléb s marmeládou a nevinné novorozeně. Budou vás mít za blbce, budou se bát infekce a vezmou roha. Nebo jim pusťte jeden z těchto filmů a zdrhnou okamžitě, protože to budou považovat za intergalaktický mor. A pokud najdete papír s čísly nebo s nápisem „Konec Světa přijde *datum*“ – zahodit, neřešit, je to spam. Nebo jít na výše zmíněný nákup chipsů a burákového másla.
Winter is coming aneb Den poté (Roland Emmerich, 2004). Děti, nastala krutá zima, že jen vlci venku zůstali lovit lidi, a kdo z lidí zůstal venku dlouho, udělal ze sebe dárek vlkům v podobě masového nanuku. Klučina čeká uprostřed zamrzlého New Yorku, protože táta řekl, že přijde. Tečka! Jo, proč si jako každý pravý bojovník prostě neuloví vlka k večeři a neupeče ho nad ohněm z knížek v knihovně? Něco podobného nám totiž předhazuje i Australská apokalypsa (Brian Trenchard-Smith, 2010). V Austrálii se ukáže mrazivá mlha, která smete vše živé, protože ozonová díra nad Austrálií a mínus devadesát v Sydney. Jasan, kde zas máte schované ty ufony? Ne? Nikde?
Výbuch sopky na Islandu způsobí odlomení velkého ledovce, který se blíží ke Spojeným státům. Cožetozas? Co to furt máte s tou zimou a ledovci a co že to furt nějak směřuje k USA? Zas nějaké proroctví nebo co? 2012: Doba ledová (Travis Fort, 2012) a rodinka Hartových tady pádí, co jim bačkory stačí, před krutou zimou. Myslím, že v Kanadě z těchhle blbostí mají fakt srandu a lidi na Sibiři z tohoto důvodu nepotřebují telku, ale vodku. Velká zima je dále ve filmech Led (Jean de Segonzac, 1998), kde prosím začnou lidi něco dělat, až když je v LA fakt zima, nebo v naprosto brilantním a zcela logickém Dnu po zítřku (Christoph Schrewe, 2004), kde zas spadne na zem meteorit, ale než aby nás to rovnou zabilo, nakopne to atmosféru a začne se ochlazovat. Všude sněží jako v reklamě na vánoční Coca Colu a jedině supersatelit, který ohřeje atmosféru, nás zachrání. No jen do toho! Další důkaz, že jediná dobrá Doba ledová je ta animovaná…
The Colony (Jeff Renfroe, 2013) zase tvrdí, že když nastane zima, zalezeme pod zem, uděláme si tam kolonii a bude nám fajn. Jo, ale pak přijde The Divide (Xavier Gens, 2011), který sice taky vymyslel apokalypsu, taky šoupl lidi pod zem, ale jaksi se mu to vymklo z režisérské kontroly, a oni se mu tam začali nějak divně rozmnožovat, zabíjet a dokazovat si, že ten konec světa měl nějaký důvod, protože nechat žít takovou spodinu, která se sníží k čemukoliv, jen aby přežila o hodinku déle… No fuj! Co z toho plyne? Při apokalypse zalézt do vlastního protiatomového bunkru a raději se do smrti dohadovat s mičudou Pátkem!
Katastrofická utopie o malém spasiteli, který se ještě nedostal na svět, je u maminky v bříšku, konec světa na spadnutí a Paul Bettany přijde za matkou rodičkou, že její dítě ochrání před vším zlým, protože je spasitel, amen. Hele já vám nevím, ale tohle zavání návykovými látkami a paranoiou. A kdo to chce vidět, tak jde o Legii (Scott Charles Stewart, 2011). Pokud chcete vidět něco o malém spasiteli nebo antikristovi, to je vedlejší, a konci světa, raději mrkněte na Dogma (Kevin Smith, 1999), to je alespoň utopická sranda, protože Kevin Smith nemyslí vážně ani název, a všichni to víme.
Ještě se rychle vrátím k těm ufonům. Strašně vděčný námět na katastrofický film. Takže Světová invaze (Jonathan Liebesman, 2011) tvrdí, že jednoho dne bude ufo všude a my s nimi budeme bojovat jako diví. Den, kdy se zastavila Země (Scott Derrickson, 2008) tak nějak něžně naznačuje, že naše Země vlastně vůbec není naše a mimozemšťan Keanu Reeves se nám snaží tak nějak pomoct. Holt lidi jsou blbí a mnohem víc ho prostě chtějí pitvat. A co jen dokazuje moji teorii o Zemi jako skleníku na chaluhy, je film Bitva o Los Angeles (Mark Atkins, 2011). V roce 1942 skoro všichni viděli ufo a ne, nebyly v tom nové testy na halucinogeny. No a ufo se teď vrátilo, aby ovládlo naši planetu. Zní to trochu jako Loki v Avengers (Joss Whedon, 2012). Ten sem taky přiletěl s armádou mimozemských bestií, a i tak musel se staženým ocasem zpátky na Asgard. Holt my máme Hulka...
Nemoci a epidemie – velká noční můra všech živých a zdravých. Začne to pomalu, jako ve filmu Stalo se (M. Night Shyamalan, 2008), kde všichni prchali před pandemií, ovšem končit to bude vždycky šílenou mutací, ze kterých v lepším případě vzejdou mí oblíbení zombíci! Jasně, jsou nechutní a chtějí vás sežrat, ale oni za to nemůžou, jsou mrtví a prostě jim to nemyslí! Jednoho krásného dne tady napráším všechny své guilty pleasures v oblasti zombie filmů, ale dnes to nebude… Prostě si jen při slevových akcích na konzervy zajeďte na pořádný nákup, vezměte i pár střelných zbraní, nějaké sekyrky, vojenské MRE balíčky (mají skvělé proteinové čokoládové tyčinky!!!), pár barelů s pitnou vodou (kdyby náhodou) a až se vás mamka zeptá, na co máte v šuplíku tolik zapalovačů, raději řekněte, že jste silný kuřák. Možná dostanete pár facek, ale pořád lepší než ten trendy svetřík s rukávy na zavazování vzadu. Věřte mi, já mámě řekla tu variantu se zombíky a dodnes se o mě bojí, přestože doktor jasně řekl, že už by to mělo být v pořádku…
Hollywood připravil lidstvo na všechny možné verze konce světa, takže pokud se začne zvedat vítr, ochlazovat nebo oteplovat, lidi se venku začnou divně ploužit a přestane všechno fungovat, dejte na mě a usalašte se doma u knihovny s perfektní zásobou všeho potřebného i nepotřebného. S fazolemi v konzervě, domácí pálenkou a dobrým komiksem přežijete všechno. Navíc pokud uvidíte tyhle filmy, jste nepřemožitelně připravení. A pokud si myslíte, že ani jeden vidět nepotřebujete, protože prezident USA se svým týmem všechny spasí a pošle vás do nějakého bunkru nebo na jinou planetu v jiné dimenzi… No, raději si pusťte Melancholii (Lars von Trier, 2011), abyste věděli, jak se vzdát a vybrat si nejlepší místa na premiéru a derniéru představení „Oujé, letí meteorit“!
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014