S podzimem přicházejí do kin po letních velkofilmech a komediích také náročnější filmy, které předznamenávají blížící se Oscarovou sezonu, v jejímž rámci filmy, pomýšlející na nějaká ta ocenění, vyráží v omezené distribuci do kin. Jedním z těchto náročnějších filmů je také snímek Chronic, který loni v Cannes získal cenu za nejlepší scénář.
Pojednává o ošetřovateli smrtelně nemocných pacientů, kteří se připravují na odchod z tohoto světa. Nepříliš úsměvné téma však Michael Franco zvládá podat poměrně působivě. Strach, zoufalství a beznaděj konfrontuje se záblesky naděje a pomalu prchajícího štěstí nemocných, čímž jen podtrhuje emocionální stránku filmu.
Bez okolků k věci
Ta, i když stojí na skvělém Timu Rothovi, nedosahuje takového efektu na diváka, jak by asi tvůrci chtěli. Jistě, zpracování mnohdy tabuizovaného tématu bez servítků a naprosto napřímo má často i silně mrazivé momenty, avšak samotný příběh hlavní postavy kvůli tomu docela trpí. Spíše než aby film vyprávěl jeho příběh, přináší totiž divákům sondu do konce života smrtelně nemocných lidí a následků takovéhoto rozsudku pro jejich rodiny a přátele, a tak trochu na pozadí vypráví příběh problematického jedince, který skrze svoji práci bojuje s vlastními problémy a nepříliš úsměvnou realitou pro sebe sama.
Nepomáhá tomu ani samotný závěr filmu, k němuž nějaká výraznější gradace příběhu také bohužel nevede. Franco jako by se zamotal do svého vakua smrti, deprese a lidského utrpení, ve kterém je problém najít nějaký světlý moment. Závěr filmu totiž působí přinejlepším nahodile a nepříliš vhodně pro takto pomalu stavěný film, který se opírá především o silné intimní momenty mezi postavami. Jistě, dalo by se argumentovat, že tento závěr je podobně rychlý jako události v životě pacientů hlavního hrdiny Davida, to ovšem neopodstatňuje jeho pojetí.
Smrt jako východisko
Zpracováním film funguje právě díky oné slušně vykreslené intimitě ve světle nelichotivé situace. Kontrasty nálad a událostí, osobní vítězství i tragédie se tu střídají, zatímco je přibližován nejen příběh hlavního hrdiny, ale také příběh a myšlenkové pochody lidí, srovnávajících se s mortalitou.
Chronic není filmem pro každého. Michael Franco natočil celkem silně depresivní drama o bezvýchodnosti situace lidí, jimž byla diagnostikována nevyléčitelná nemoc, které působí jako pozoruhodná sonda do jejich posledních dní a následků, jaké má tato diagnóza pro ně i jejich rodinu a blízké. Na jedné straně tedy stojí intimní náhled do takové situace, na druhé straně nepříliš dobře odvyprávěný příběh člověka, srovnávajícího se s podobnou ztrátou po svém. Pokud jsou tuhá osobní dramata vaší doménou, pak se v téhle artovce nezklamete.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018