Katastrofické filmy v poslední době sází většinou na velkolepé digitální scenérie, které jejich tvůrci poctivě zdevastují. Na osobní příběhy a nějaké propracovanější osobní osudy pak nezbývá čas. To se snaží napravit v zahraničí chválený snímek Deepwater Horizon: Moře v plamenech, který přibližuje události, které vedly k největší ekologické katastrofě na moři v americké historii, k níž došlo po kritické chybě na ropné plošině stejného jména.
Samotná událost byla notně mediálně propíraná a hodně se o ní mluvilo, i když se odehrála na druhé straně zeměkoule. Problém ovšem je, že samotný materiál nemá kvůli svým charakteristikám úplně strhující filmový potenciál. Jenže právě díky tomu, se filmu režiséra Petera Berga daří uspět tam, kde jiní trestuhodně zklamali.
Osudy skupiny, spíše než jednotlivce
Deepwater Horizon: Moře v plamenech totiž netlačí do popředí jednoho hrdinu, spíše vykresluje osudová rozhodnutí a události, které vedly ke katastrofě, očima vrchního technika této ropné plošiny. Stále ovšem udržuje kontakt i s ostatními členy posádky. Díky pomalému budování atmosféry na základě rutiny pracovníků tohoto plujícího kolosu má pak i poměrně krátké a úderné finále se samotnou katastrofou doslova devastační účinky na postavy i na dějiště filmu jako takové.
Berg navíc nevyužívá (až na pár momentů, které se dají přehlédnout) přehnaného množství patosu a hrdinství. Zkrátka své hrdiny sleduje okem kamery, zatímco se snaží bojovat o svůj holý život v rozpoutaném pekle. Závěrečná tečka s rodinnou chvilkou je sice možná trochu nadbytečná, přesto při konečném pohledu funguje film právě díky tomu překvapivě dobře a dalo by se říci, že i komorně.
Ohnivá past uprostřed moře
Vizuálně se totiž tvůrci naštěstí nesnaží procpat do filmu digitální prvky za každou cenu, ale spíše pracují s praktickými efekty a k digitálu se obrací jen výjimečně (s výjimkou finále, které je pak možná o trochu více digitální, než by muselo být). Film díky tomu působí spíš jako něco, co mohlo být natočeno v devadesátkách, než jako současný blockbuster.
Steve Jablonsky k tomu navíc dodává poměrně sympatickou hudební kulisu, která ač není zrovna dvakrát originální (Jablonsky se inspiruje jak ve své předešlé tvorbě, tak v populárních a originálních kompozicích posledních let), v rámci filmu funguje na výbornou. Jeho soundtrack je nenucený a pomáhá budovat atmosféru, která je pro zvolené zpracování stěžejní.
Výsledkem je tedy poměrně překvapivý film, který sice má své nepřehlédnutelné vady, přesto je divák většinu času ani neřeší. Jednoduše proto, že se Peteru Bergovi podařilo natočit parádní žánrovou podívanou, která nenudí ani na moment. Deepwater Horizon: Moře v plamenech má náboj, napětí a atmosféru, kterou mu může žánrová konkurence jen závidět. Chcete-li se tedy podívat do zákulisí jedné z největších katastrof ropného průmyslu, vyrazte bez obav do kina.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Deepwater Horizon: More v plameňoch Deepwater Horizon
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018