Od 17. července se do českých a slovenských kin dostává v distribuci CinemArtu, respektive Barracuda Movie, snímek Úsvit planety opic, který je velmi očekávaným pokračováním tři roky starého restartu téhle filmové série. A jelikož se díky této premiéře zde v prostoru Moviesite budeme pohybovat na tematicky podobném ledě, pokusím se na následujících řádcích připomenout několik zásadních filmů, ve kterých se lidstvo stalo tvůrcem své vlastní záhuby.
Právě u této tematiky, více než kdekoliv jinde, platí to, co v rámci svých článků k tématu měsíce píši celkem často. Vybrané téma by totiž právě tady vystačilo samo o sobě hned na několik samostatných článků. Fascinace a také obavy z toho, že se lidský výtvor jednoho dne obrátí proti svému stvořiteli a přinese tak záhubu nejen jemu, ale celému jeho pokolení, tu je už dlouhá desetiletí, ne-li staletí. Právě na tomto totiž zakládala svůj román Frankenstein spisovatelka Marry Shelley v roce 1818. Frankensteinovo monstrum se tak na dlouhou dobu stalo právě synonymem lidského výtvoru, který se stal osudným pro svého stvořitele. Tak tomu je vlastně dodnes, kdy už však tato postava nabývá i jiných společenských rozměrů, jakými byl například i akční hrdina v nedávném Já, Frankenstein s Aaronem Eckhartem v hlavní roli.
Podobné příběhy ovšem nejsou ničím neobvyklým ani v současnosti, přeci jen s tak rapidním technickým pokrokem, jaký lidstvo za posledních dejme tomu sto let zažilo, jsou podobné obavy o budoucnost oprávněné. Pro představu se stačí podívat na dílo Isaaca Asimova, Arthura C. Clarkea a dalších významných autorů žánru science fiction, jejichž literární počiny slouží často jako předloha či výrazná inspirace právě filmovým příběhům, ve kterých se nástroj vyvinutý člověkem obrátí proti němu. A to ať již se jedná o adaptace relativně současné, jakou je třeba Já, robot s Willem Smithem z roku 2004, či i klasické filmy let dávno minulých, jakým je filosofický snímek Stanleyho Kubricka z roku 1966, 2001: Vesmírná odysea.
Na rozdíl od vesmírných fantasy a dalších podžánrů science fiction jsou totiž právě tyto příběhy pro člověka těmi nejlákavějšími, neboť často představují určitou vizi budoucnosti, případně tedy postapokalyptické budoucnosti, která odráží aktuální dění ve společnosti. Krásným příkladem tohoto fenoménu byl konec devadesátých let minulého století, kdy se naplno dostávaly do popředí počítače, začínaly hrát důležitou roli v životech běžných lidí a hlavním lákadlem byla realita, ne nezbytně ta virtuální. Kromě jednoho z nejlepších příkladů, snímku Matrix, kde souboj Nea proti lidským výtvorům, kterým se téměř podařilo vyhladit lidskou rasu, není snad potřeba více představovat, vzniklo hned několik podobných filmů, odkrývajících obavy z toho, jakým vývojem by tato technika mohla projít, případně jak by mohla být zásadně využita proti lidstvu. Filmy jako Johnny Mnemonic, Cypher nebo Třinácté patro jsou právě zástupci této kategorie. V nich se ovšem lidský výtvor stává nástrojem zhouby, ne přímo jejím iniciátorem, stejně jako je tomu právě ve snímku Matrix. Stačí si ale odskočit k další prominentní sci-fi sérii Terminátor a hned víme, že tohle je úplně jiná káva.
Příkladem druhé skupiny by ostatně mohl být i docela nedávný snímek, který se rozhodl přiživit na aktuálních poznatcích a opět probíhajících diskuzích k obavám z umělé inteligence, které podpořil svojí trochou i uznávaný astrofyzik Stephen Hawking. Tím byl docela nedávno zklamavší snímek Transcendence s Johnnym Deppem v hlavní roli, který stavěl především na stále atraktivní problematice právě umělé inteligence a hrozbě jakou pro lidstvo potencionálně představuje. Do podobných zákoutí se ostatně bude pouštět i jeden z nejočekávanějších komiksových snímků příštích let Avengers: Age of Ultron, kde hrdinové budou čelit robotickému výtvoru jednoho ze členů týmu.
Nejsou to však jen roboti, počítače a mechanické výtvory, co zabíjejí lidstvo a pomáhají k lidské záhubě. Někdy stačí jen špatný pokus (všemožné variace na zombie filmy), špatný vynález či ničivá zbraň (většina postapokalyptických sci-fi druhé poloviny minulého století) či jen ona pověstná lidská touha po dokonalosti a dlouhověkosti, která mívá často drastické následky. Viz například v tomto ohledu silně podmanivý snímek Potomci lidí natočený volně na motivy díla P.D. Jamesové. A v neposlední řadě tu máme také právě lidské pokusy, které nás vrací opět na začátek. Právě lidský vklad při výzkum léku proti Alzheimerově chorobě se ve snímku Zrození planety opic z roku 2011 stal tím hnacím motorem, který má vést k lidské záhubě v již za pár dní do kin vstupujícím Úsvitu planety opic a jejím již dříve oznámeném pokračování, kterého bychom se měli dočkat v červenci 2016.
A tak abychom téma pro měsíc červenec trochu oživili, vyzývám vás, naše čtenáře abyste se s námi v komentářích pod článkem podělili o to, který snímek, ve kterém je lidstvo strůjcem své vlastní záhuby, je tím nejdůležitějším pro vás.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018