Do kin přichází druhý díl filmu Jak vycvičit draka, a abychom dokázali hlubokou lásku k drakům, ke svým čtenářům a milovníkům draků, udělali jsme pro vás průzkum zaměřený na filmy, kde se mihlo dračí oko/pařát/zub/ocas – či cokoliv tomu digitálně podobného. Po pravdě hledat na webu špatné filmy s dračí tematikou byl docela oříšek. Dračích filmů je dost, a když už narazíte na ten opravdu špatný, máte z toho tak velkou radost, že se na něj s chutí podíváte a při sebemenší cynicko-sarkastické náladě si snímek užijete a chováte se jako nevybíravý fotbalový fanoušek, co hází po obrazovce popcorn.
Původně jsem chtěla zmínit třeba Eragona (2006), Legendu o Jiřím a drakovi (2004), 47 róninů (2013) nebo Hobita: Šmakovu dračí poušť (2013). Ovšem v závěru jsem zhodnotila, že Eragon je vlastně docela fajn pohádka o klukovi a jeho oheňprskajícím domácím mazlíčkovi, v Legendě o Jiřím a drakovi je alespoň podivně vlasatý Patrick Swayze, a především je to komedie. Pokud se nebudu až tolik nimrat v efektech, ve scénáři a divném matrixovém vystupování Keanu Reevese, i 47 róninů je jakžtakž fajn, a přestože nejsem nijak velký zastánce a fanoušek druhého dílu Hobita, tak co může trumfnout toho megalomanského draka s dokonalým hlasem Benedicta Cumberbatche? Nic! Co víc změnilo můj názor? Osvícení, kterého se mi dostalo po zhlédnutí těchto filmů…
47 Ronin
Nikoho nebudeme hned na začátku šetřit, takže dámy a pánové, seznamte se drakotinou epických rozměrů, která je jako stvořená na pošmurný večer s přáteli a drinking game – Dračí doupě (2000). Na tomhle filmu se podílela i Česká republika a to by bylo, aby z toho nevylezl nějaký fantasy paskvil. Představte si film, kde se večer tajně sejde skříň do Narnie a skříň do Nekonečného příběhu a zplodí komodu o jednom šuplíku, a když se tou komodou pracně protlačíte dovnitř, nestačíte zírat, jak nevyzpytatelně funguje nábytková genetika. Ne vážně, u tohohle „filmu“ se asi sešlo pár umělců, co už nějaký ten pátek umí pracovat na PC v Malování a řekli si „Co s Oscarem za efekty? Hlavně že nás práce baví!“... Hoši, já nevím, ale to je podobný průšvih jako pozvat si stolaře na opravu ucpaného záchodu. Prostě, žádným dlátem ani hřebíkem to nespraví, ale udělá na tom mooooc hezký nátěr proti červotočům. No a to si tak Jeremy Irons (jo, ten šikovný chlapík, co má doma na polici dva Oscary…) zde zahrál hlavní roli a kdykoliv se začne ve filmu vztekat nebo křičet (skoro pořád), vypadá, jako by nemohl vykašlat velké klubko chlupů. Raději měl vzít ve Shrekovi roli Kocoura v botách... Jeremy ale brzy zjistil, do čeho se to zase uvrtal, a tak ho v pokračování tohohle kolosálního výsměchu digitální technologii už neuvidíme. Druhý díl z roku 2005 je podobný blábol jako díl první, ovšem alespoň se trochu snaží ukázat, že ty profíky přes Malování poslali někam, kde si jich budou více vážit. V druhém díle se tak setkáme s velmi zajímavými tvory, kteří se perou hlava nehlava, a drak zde vypadá jako něco mezi hipogryfem, buvolem a zkamenělou Maleficent (2014). A aby toho náhodou nebylo málo, máme v rukávu další eso s názvem Dračí doupě 3 – Kniha děsivé temnoty (2012), které tvůrci pyšně nazývají jako „další kapitola kultovního fantasy“. I zde najdeme přímo kopu zábavy, provázet nás bude potetovaná Xena s nadpřirozenými schopnostmi a náušnicemi všude, kam oko dohlédne, ošklivý a oblečený Dr. Manhattan, mladý hrdina jako vystřižený z románů Jane Austenové a zas ten mutantní buvolí drak-nedrak. Tomu říkám kombinace, a až jednou zavřou hospodu dřív, doporučuji koupit něco dobrého ve večerce a pozvat přátele na draka, na kterého nikdy nezapomenou.
Dračí doupě 3 – Kniha děsivé temnoty
A rozhodně nezastavujeme a vrhneme se na další úlovek – Dračí bouře (2004). Království za horami napadnou draci, protože už se nemohou dívat na krutovládu krále Fastrada. Avšak lstivý král se spikne se sousedem, králem Wednesburem, a společně se vrhnou na draky, kteří, kde si odplivnou, tam to hoří. Pokud se vám příběh zdá podivný, počkejte na ty paruky, Lady Gaga může jen chrčet závistí. Počínání některých postav ve vás vyvolá pocit, jako když se v plošinové hře zasekne postava v rohu a ne a ne s ní hnout, a pak zjistíte, že ke skolení draka potřebujete jen větší oštěp a Barboru Špotákovou nebo Jana Železného v dobré formě (příště i v tom spandexu prosím).
Jste-li spíše zaměřeni na duchaplné dialogy ve stylu: „Kde jsou mé ponožky?“ „Včera jsem měl k obědu lečo!“ „Výtečně, nezabijeme draka?“, film Dračí kletba (2006) je stvořen pro vás. Akční scény jsou dramaticky dementní, logika očividně doma trucuje a se scenáristou nemluví, a díky tomu Čína vyhlásí evropským obchodníkům válku zvoláním: „Vypusťte Krakena!“ (zde Kraken = čínsky drak). Vizuální podoba je tutově lepší než u Dračího doupěte (2000), ale ten scénář v člověku vyvolá chuť bušit hlavou o skálu.
Dračí doupě
Šílení vědci ve filmech by měli přestat číst Frankensteina od Mary Shelley, protože pak mají pocit, že naklonují kdeco, a bude to strašně fajn, dokud jim to neroztrhá ženu...možná i pak to bude super! Film Dračí klon (2003) má velmi poutavý příběh, kdy rytíři v dávných dobách bojují s velkým zlým drakem a uniknou jen díky náhodě, při které draka zasype nějaká skála v nějaké roklině či jeskyni a zahyne. Takový hezký příběh to mohl být, ale ne. Přeneseme se v čase do současnosti, kde se pomatená skupinka vědeckých nadšenců nahrne do jeskyně, najde dračí ostatky a záhadným způsobem získá jeho DNA, a tak proč by si ho nenaklonovali, že ano. Jestli čekali, že to bude jako v Jak vycvičit draka (2010), a ještě si ho ochočí a pojmenují ho Skřítek (stejně jako si Doris pojmenovala malinkou medúzu v Nemovi, ale o té holce se vědělo, že je na hlavu), tak se velmi nemile spletli. Všem takovým pseudovědcům s potřebou klonování bych povinně před vstupem do laboratoře promítla Jurský park (1993), aby je ta neovladatelná chuť klonovat přešla! Je to mrtvé z nějakého zásadního důvodu, a jestli to naklonuješ, pitomče, doufám, že tě to sežere. I s botama!
Pamatujete si na ty umělce přes PC Malování, o kterých tu již padla zmínka? Tak sejde se takhle v hospodě nad pivem parta těchto odborníků s epileptikem, malým klukem (co až vyroste, bude DJ v tom baru na Sibiři) a fotbalistou. Ano, zní to jako začátek špatného vtipu a taky že je. Kluci přes malování se s kamarády spikli, epileptik chtěl být kameramanem, kluk DJ střihač a fotbalista prej udělá scénář (hlavně vod srdíčka...). Konec vtipu se prosím jmenuje Dračí past (2009). Fotbalista měl docela zajímavý nápad, ale pak ho zapomněl, a tak prostě hlavní postavu Kendricka poslal pozabíjet draky. A tady bych zase grafikům ten Jurský park nepouštěla, protože proč ten drak vypadal jako naježený T-Rex, nevím. Každopádně jestli se draci jednou vrátí zpět na Zem, chci muže, který holýma rukama udrží drakovy čelisti od sebe a ani nemrkne, jako tomu bylo zde.
Dračí past
Když přepadnete pirátskou loď, můžete se dostat do pěkné bryndy. Piráti vás totiž za odměnu zaklejí a jediné, co vás spasí, je zabití bájného draka. Dračí templáři (2011). Já vím, že se tomu nedá ani věřit, a po přečtení první věty člověka napadne „Co to je za...?“, ale ano! Draci jsou tam docela povedení, avšak ten příběh!!! Hlavní postava nás už v traileru vybízí, abychom měli oči otevřené, a myslím, že zavřít je prostě u tohoto filmu nejde. Stejně jako nejde zavřít pusa, protože dolní čelist se uvelebí na koberci s popcornem a nechá vás zírat.
To nejlepší si ale nechávám nakonec – Dračí války (2007)! Film podle korejské legendy, a že se s tím teda Korejci nemažou! V tomto filmu totiž neuvidíme jen „draky“ se zuby, drápy, křídly a ohněm pekelným, ne! V tomto filmu jsou za draky považovány obrovitánské kobry plazící se městem a obepínající mrakodrapy, dále jsou zde funící ještěrky a dusající drakohroši, pak nějaký ten trochu klasický drak a spousta dalších doslova fantasy draků. Tyhle obludy demolují celý svět, a když dorazí do Los Angeles, co udělají Američané? Ano, správně, opráší vrtulníky a tanky a hurá na…všechnu tu havěť z Korey! Ale ta kobra fakt stojí za to…
Dračí války
Ano, zní to celé strašně zle a špatně a tragicky a dementně a „panebože“!!! Ale neberme to tak strašně vážně, chce to nohy v teple, dobré pití a jídlo, skupinu stejně praštěných lidí jako člověk, co si to pustí, omezit pud sebezáchovy a sehnat nadstandardní balení nadhledu a pak je to panečku podívaná! Pokud se ty filmy nebudou brát opravdu vážně a společně s přáteli budete fandit prapodivným stvořením, většinou označovaným jako „draci“, je to lepší než jít na fotbal. Koneckonců, to pivo a klobásu si můžete dát i doma, draci stejně většinou prohrají jako váš tým a navíc můžete mrknout na megakobru v LA (a tím nemyslím Megan Fox).
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014