Jen málo filmů už před svým vydáním vzbuzuje takové emoce, jako je právě celoženský remake kultovní komedie Krotitelé duchů z osmdesátých let, na které hned několik generací vyrůstalo a jejíhož několikrát ohlašovaného třetího dílu se fanoušci nikdy nedočkali a vzhledem k úmrtí Harolda Ramise nakonec ani nedočkají. Místo toho se režie dalšího dílu ujal režisér komerčně úspěšných komedií současnosti Paul Feig a celou značku se rozhodl přepracovat do nové podoby s ženským obsazením titulního týmu. To by samo o sobě nebyl problém, naopak. Nápad to byl bezesporu zajímavý a i mě jako zarytého fanouška originálu podobný přístup zaujal natolik, že jsem se na film vysloveně těšil jako malý kluk. Jenže pak to šlo s filmem pěkně z kopce.
Drtivou většinu nadějí na solidního pokračovatele odkazu původních dvou filmů totiž už pro mnoho lidí pohřbila první ukázka, která ukázala, jakým směrem se tenhle restart bude ubírat. A neberte mě teď zle, nicméně ta vlna rádoby feministek bránících film proti negativním reakcím jen na základě domněnky, že ženy nemají právo na vlastní remake, přestala být směšná v ten moment, kdy ji právě tito fanoušci začali brát jako mantru. On totiž málokdo měl problém s filmem jen kvůli tomu, že v něm jsou ženy v hlavních rolích. A narovinu, pokud s tím někdo vážně problém měl, pak je to otevřeně a bez okolků hlupák. Princip ženských remaků totiž není vůbec marná idea, například zvažovaný remake Dannyho parťáků formou ženské skupiny lupičů zní lákavě a ostatně i vznik nových krotitelů s ženským obsazením zněl zprvu jako hodně zajímavá alternativa. Jenže tu se dostáváme k jádru pudla. Spousta lidí měla, ať už se vás oni obhájci filmu urážkami o feminismu a šovinismu snaží přesvědčit o něčem jiném sebevíc, problém s filmem především proto, že to vypadalo jednoduše zle.
Kontroverzní ještě před vydáním
Čemuž nenapomohlo ani několik dalších obrazových materiálů a už vůbec ne zpátečnická revize důvěrně známého titulního motivu, kde se o aktuálnost a efektnost látky pokoušeli postarat už dávno nerelevantní Fall Out Boy ve spolupráci s ještě méně aktuální Missy Elliot. Všechno zkrátka vypadalo, jako by se všichni zúčastnění snažili film potopit, seč můžou, a z výsledného průšvihu obvinit právě sociální nešvary, které ve většině případů nehrají roli. Osobně, i když jsem velký fanoušek originálu, na nový díl s ženským týmem jsem se strašně těšil, neboť se jednalo o nový materiál v rámci série po více jak dvaceti šesti letech. Reklamní kampaň mě ovšem znechutila a společenská situace panující kolem filmu a jeho odpůrců/příznivců pak naprosto otrávila. Ale nakonec, i přesto, že jsem řekl, že podobně odbytou aktualizaci kulturních artefaktů podporovat nebudu, jsem na projekci filmu přeci jen vyrazil a překvapivě i s docela otevřenou myslí, protože to přeci nemůže být tak zlé, ne? Jak tedy bez obalu tahle mediální kauza dopadla a kdo má ve výsledku pravdu?
Vlastně nikdo. Paul Feig se svým filmem šel doslova s kůží na trh, neboť předělávání filmů a jejich aktualizace v případě, že film od svého vzniku zestárl, není samo o sobě špatný nápad. O poznání horší nápad je pouštět se do remaku kultovního hitu, který má značný zástup fanoušků a dokáže až na pár drobností obstát i dnes. Přeci jen podobné výlety za zeleňoučkými dolary nejsou ničím novým a nezřídka dopadají tragicky (Total Recall, Souboj titánů, Conan, Planeta opic od Tima Burtona...). A když jdete do filmu především s vidinou komerčního zisku na zavedené značce, nesmíte se potom divit, že vám to fanoušci dají „sežrat“ o to víc.
Rutina bez náboje a originálního nápadu
Paul Feig, i když má na kontě celkem slušnou komedii Ženy sobě, je spíše znám svými dalšími filmy, kde kombinuje ženské hrdinky, akci a hrubozrnný humor té nejnižší úrovně. Není proto žádným překvapením, že se do podobných prostor vydal i tenhle remake. Nebudu tu samozřejmě tvrdit, že původní Krotitelé duchů měli humor kdovíjak inteligentní, přesto se jedná o rozdíl několika úrovní. Tady totiž na nějakou osobitou hlášku, nápaditý komentář nebo památný humorný moment jen tak nenarazíte. A když už první humorně zamýšlený moment spojující hlavní hrdinky se točí okolo záznamu úniku přebytečného vzduchu z vagíny jedné z hrdinek, je to pro vás jasný symbol toho, kam je tahle „komedie“ ochotná zajít.
Ono totiž strašně dobře vypadá, když se můžete veřejně navážet do kritiků filmu na základě stereotypních, rasových nebo genderových narážek. Horší to ovšem je, když ve svém filmu (který před těmito narážkami obhajujete) humor právě na těchto třech aspektech postavíte. Každá z hrdinek totiž až příliš naplňuje stereotypní vykreslení ženských postav ve filmu, které je jindy terčem břitkých komentářů. Nyní je to ale fajn, protože tam jsou čtyři takové? Hrdinky si libují ve stereotypech – labilní šprtka, nadržená geniální mechanička, rádoby vtipná velkohubá černoška a nešikovná tlusťoška. To nejsou narážky na adresu filmu, to je holé konstatování toho, co hlavní hrdinky ve filmu v každém momentě naplňují. Jistě, i původní mužská verze v tomto terénu pracovala, nikdy se však nejednalo o takovéto zacházení do extrému. Ženské hrdinky jednoduše i díky své kýčovité stereotypnosti působí nahodile, nevěrohodně a spíše než aby se staly symbolem postupu společnosti, se jim daří onu propast mezi pohlavími ještě prohlubovat.
Pokrytectví na druhou
Film zkrátka plyne, vy si odškrtáváte stereotypy a klišé, které se tvůrcům ještě nepodařilo do svého filmu zapracovat, sem tam zamáčknete slzu v oku když Feig nějakým způsobem cituje originál (a následně ho překope, předělá nebo upraví) a po dvou hodinách nic. Krotitelé duchů totiž vlastně moc nefungují jako film. Jasně, i původní verze měla v tomto ohledu menší nedostatky, nicméně aby se vám stalo, že v průběhu filmu vlastně sledujete nějakou akci a tak trochu nechápete, co se děje nebo přímo třeba zapomenete, že film má nějakého záporáka (v podstatě malá nevýrazná role, která je zde jen proto, aby dala prostor Chrisu Hemsworthovi), to už je i na mě moc. Občas se tam navíc mihne někdo z původní série, ale to je vlastně všechno.
Krotitelé duchů zkrátka nefungují, nebaví a spíše uráží. Tohle filmové zpracování vypadá i bez přihlédnutí k rozpočtu lacině a daleko děsivější je i originál, který vznikl v osmdesátých letech! Těch několik vizuálních gagů odkazujících k původním dvěma dílům a k seriálu je spíše otravných než zábavných a samotný klimax filmuje spíše fraškou. Jednoduše, film působí lacině a nedodělaně. Humor si vybírá absenci, stejně jako zdravý rozum a pokud máte alespoň trochu rádi původní dva díly, tomuto „pokračování“ se raději vyhněte.
Paul Feig zkrátka těžce nezvládl tenhle koráb ukormidlovat. Akce je hodně za hranicí průměru, postrádá ten správný timing a dynamiku (což je překvapivé především kvůli Feigově předešlému filmu Špion, který v tomto ohledu fungoval slušně) a celkově místy až hraničí s amatérismem, který je citelný i na úrovni vyprávění a samotného příběhu. Jistě, každé zboží má svého kupce a věřím tomu, že si i tenhle brak své diváky najde. Pokud ovšem máte kladný vztah ke značce a od prominentní komedie čekáte něco víc než jen fekální humor a stokrát omílané humorné stereotypy (jé, tlusťoch padl na hubu, budeme se smát), jděte o dům dál. Tady vás nic dobrého nečeká. Pokud je něco divného v tvém sousedství, koho zavoláš? Vás teda, dámy, rozhodně ne.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Krotitelia duchov Ghostbusters
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018