Film, na který čekali jak odpůrci, tak „sektaři“ Quentina Tarantina. Jestli někteří lidé pořád ještě čekají návrat k slávě filmům Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Kill Bill (2003) nebo alespoň Sin City - město hříchu (2005), tak by se měli konečně probrat. Jediné co tyto filmy spojuje, je scénář plný typického štiplavého humoru, odkazů a dvojsmyslů, spousty superumělé krve a skvělých herců. Nazveme-li to jedním pravým slovem, tak to, co je spojuje, je právě Quentin Tarantino. Proto se nikdo nesmí divit, že Nespoutaný Django je něco, co jsme od tohoto režiséra ještě neviděli… Kromě již známého charismatického úsměvu dokonalého Christopha Waltze.
Pro předpojatého či doposud nezasvěceného diváka je Tarantino režisérem, točící braky podle starých braků. Točí filmy inspirované ne zrovna nejlepšími asijskými bojovými či samurajskými filmy nebo americkými béčkovými akčními thrillery. Jakmile ale člověk procitne a najde hranici kvality, kterou vytvořil Tarantino, zjistí, že se režisér těmito remaky snaží napravit ty do očí bijící chyby a přehršel klišé. Typické žánrové klišé redukuje na nutné minimum a zároveň tvoří nový hybridní subžánr, který by se dal nazvat jako „Tarantinův krvavý dialog“ nebo zjednodušeně „Tarantino“. Právě na něm, na jeho fascinaci braky, jeho specifickému přemýšlení o filmu, na cynismu a ostrovtipu (a na té umělé krvi) je postaven základ každého jeho filmu s osobitou filozofií.
V Nespoutaném Djangovi si bere Tarantino na paškál western. Ne klasický hollywoodský western s monstrózní výpravou, ale italský spaghetti western. Tematicky vyšel z původního Djanga (1966), kde se hlavní postava černocha (v Tarantinově verzi nesčetněkrát označená jako „Nigger“) Djanga, vydává na pouť jako nenávistí prolezlý mstitel, ze kterého se v závěru filmu stává ostřílený švihák, který se teatrálně představuje jako „Django s neznělým D“. Pokud by nestačil jeden žánr k vytvoření „Tarantina“, jsou zde ještě patrné odkazy na další méně známé podkategorie tzv. blaxploitation filmů – černošských westernů, jako třeba The Legend of Nigger Charley (1972) či Boss Nigger (1975) a exploatační plantážové snímky jako Mandingo (1975) či Drum (1976). Vzniklá směsice je něčím úplně novým, všechny tyto filmy měly původně cílové publikum v afroamerickém diváctvu a podrývalo systém „bílé“ kultury. Klasické hollywoodské westerny totiž zobrazovaly rasismus jako něco přirozeného a tabuizovaly zotročování a podmaňování národů. Django poukazuje na ideologii klasických westernů, ale zároveň je spojuje s pro-černošskými westerny a všemi dějovými smyčkami a odbočkami typické pro spaghetti westerny.
Tohle všechno dokázal Tarantino spojit v jeden celistvý a neskutečně vtipný (mimo jiné také oscarový) scénář, ve kterém si střílí snad ze všech a ze všeho. Více jak dvou a půl hodinový film je nabitý perlami v podobě vybroušených dialogů, anekdot a narážek na Tarantinovy předchozí filmy a to především v podobě poněkud rasistických, ale velmi kulantně řešených vtípků. Právě tento typický humor se nese od první minuty, kdy evropský gentleman Dr. Schulz (Christoph Waltz) kupuje Djanga (Jamie Foxx) z otroctví, dá mu svobodu a přátelství. Vydají se zachránit Djangovu ženu Broomhildu (Kerry Washington) a vydělávají si jako lovci banditů. Který bláznivý černoch by přeci během otrokářství nepřijal práci, kde může střílet bílé plantážníky? Ve chvíli, kdy se dostanou až k samotnému konci, čeká je už jen poslední překážka v podobě vychytralého magnáta přes cukrovinky, Calvina Candieho (Leonardo DiCaprio), s ještě mazanějším a prostořekým černošským sluhou Stephenem (Samuel L. Jackson), který se s žádným „negrem“ nemaže.
Největší perlou je však Christoph Waltz – snad nejlepší Tarantinův tah vůbec. Obsazením tohoto herce (jehož herecké umění ve vedlejších rolích by se dalo přirovnat k neporazitelnosti Chucka Norrise) do tohoto filmu bylo nejdokonalejší třešinkou na dortu, stejně jako v Hanebných panchartech (2009). V obou filmech bylo naprostou slastí pro oko i duši pozorovat jeho herecký výkon a právem byl za obě role oceněn i americkou filmovou akademií. Ke vší smůle jde jeho role trochu do postraní v okamžiku, kdy na scénu vstupuje skvěle hrané ego Leonarda DiCapria a jeho zkažené zuby. Ovšem pozor, vtipní jsou zde dokonce i koně, scéna s Ku-klux-klanem rozesměje snad každého a i ta krev na stěnách je vlastně vtipná. Film je tedy dlouhý jen pro diváka, co buď nemá rád Tarantina, nebo slovo „negr“. Pokud bude chtít Tarantino v budoucnu točit další western, bude se muset obejít bez skvělých skladeb legendárního Ennia Morriconeho, který další spolupráci s režisérem odmítl, protože Tarantino použil jeho hudbu naprosto nesmyslným způsobem. Další, co se ještě nepoučil a chce smysluplného Tarantina?
Blu-ray
Blu-ray edice, která je v prodeji od 22. 5., je sice pro fanoušky takovou menší náplastí za slibovanou stylovou premium edici, ale i tak si tento disk zaslouží své místo na poličce každého milovníka Tarantina a dobrého filmu vůbec. Blu-ray je doplněn o velkou nadílku bonusů, jako je ukázka ze soundtracku, nová podoba spaghetti-westernu nebo zaostření na výpravu filmu a vzpomínka na J. Michaela Rivu, výtvarníka Djanga a dalších úspěšných snímků.
Plusy:
+ umění Christopha Waltze
+ černý „černý“ humor
+ skvělý scénář
+ netradičně, ale vtipně užitá hudba
Mínusy:
- zuby Leonarda DiCapria
- pro slabší povahy – dost brutalit
Hodnocení: 90%
Django Unchained, USA, 165 min.
Žáner: Western / Dobrodružný / Dráma
Režie: Quentin Tarantino
Scénář: Quentin Tarantino
Produkce: Reginald Hudlin, Pilar Savone, Stacey Sher
Kamera: Robert Richardson
Střih: Fred Raskin
Hrají: Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, Nichole Galicia, Laura Cayouette, Sammi Rotibi, Don Johnson, Franco Nero, James Russo, Tom Wopat, Don Stroud, Russ Tamblyn, Amber Tamblyn, Bruce Dern, M.C. Gainey, Cooper Huckabee, Doc Duhame, Jonah Hill, Lee Horsley, Zoë Bell, Michael Bowen, Ted Neeley, James Parks, Tom Savini, Jamal Duff, Michael Parks, John Jarratt, Quentin Tarantino, Todd Allen, Michael Bacall, Ned Bellamy, Gary Grubbs, Glen Warner, Rex Linn, Lewis Smith, Misty Upham, Robert Carradine, Kimberley Drummond, Kasey James, LaTeace Towns-Cuellar
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014