Koncem devadesátých let se do mediálního popředí dostal jeden z případů, nad kterým pro mnohé zůstal rozum stát. Britský historik David Irving dal v Londýně k soudu židovskou akademičku Deborah Lipstad, která se ve svém díle zabývala odkazem holocaustu a studiem jeho hrůz. Snažil se touto cestou dokázat, že celá věc je jen manipulací židovského národa a holocaust je výmyslem, který je na míle vzdálený od pravdy. Dramatizaci případu, který skončil v roce 2000 po téměř pěti letech, si nyní můžete dopřát ve snímku Popírání holocaustu, který dorazil do tuzemských kin.
V případě podobných hutných soudních dramat zpravidla záleží na zdrojovém materiálu, na kterém film staví. V rámci tohoto žánru totiž už bylo předvedeno mnoho, a tak je těžké se nějakým způsobem vymezit proti konkurenci. Snímek Popírání holocaustu se na to snaží jít cestou, ve které využívá přímou vazbu na druhou světovou válku, stejně tak na jeden z nejtemnějších momentů lidské civilizace. A onen kontrast s absurditou soudního procesu, ze kterého předloha tohoto filmu vychází, funguje na výbornou.
Rozum nestačí
Není to však tolik propracovaným scénářem, jak by se mohlo zdát, ale spíše skvělým obsazením, kde kromě titulní hrdinky v podání Rachel Weisz excelují především Tom Wilkinson a Timothy Spall, kteří předvádějí excelentní výkony. V případě Wilkinsona se jedná o pozvednutí slabší druhé půle filmu, zatímco Spall svým slizkým charismatem skvěle nakopne první třetinu až polovinu filmu. Naneštěstí pro všechny zúčastněné v momentě, kdy dojde k samotným soudním tahanicím, není s výjimkou zmíněného Toma Wilkinsona moc na co koukat. Film Micka Jacksona se totiž přesune z linie nadějného dramatu s mrazivým přesahem do reality do úrovně, v jaké operuje každý druhý film podobného ražení, bez ohledu na předlohu. Jakási žánrová rutina, která bez většího náboje nebo zájmu plyne až do samotného závěru filmu.
A to je celkem škoda. Přehlédnu-li na moment zmíněné silné herecké výkony hlavního tria, film zvládá zaujmout hned několika momenty, jejichž atmosféra přináší příslib něčeho víc, co však nakonec nepřichází. Kupříkladu scéna z místa činu, kam se vyšetřovatelé vydávají před zahájením samotného procesu, jednoduše funguje, avšak nic dalšího podobně silného nebo alespoň vzdáleně podobného na ni již nenaváže.
Solidní soudní drama s náznakem TV produkce
Svůj podíl na tom má samotné zpracování filmu. Ačkoliv totiž kameraman Haris Zambarloukos podává v rámci žánru stabilní výkon, jeho práce je snadno zaměnitelná a nepříliš originální či výrazná. Místy dokonce připomíná spíše televizní drama než kinofilm. To stejné naneštěstí platí i pro veterána Howarda Shorea, jehož hudební kompozice k filmu má sice co nabídnout, nic výrazného nebo objevného od ní ovšem nečekejte. Pár hodin po projekci vám v hlavě neuvízne ani jediný moment či motiv z jeho soundtracku.
Popírání holocaustu je tak ve výsledku docela slušným soudním dramatem, který má však velký problém vymanit se z okovů žánrové rutiny. Zajímavé a atraktivní téma jako předloha, stejně jako skvělé herecké výkony předních představitelů dávají důvod, proč filmu dát šanci. Na druhé straně ale také film nezvládá úplně obhájit, proč na něj jít do kina a nepočkat si na něj až do televizní obrazovky, především kvůli nemastnému a neslanému zpracování, které film hlavně v druhé půli táhne tak trochu do hlubin průměru.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Popírání holocaustu Denial
- Spojené kráľovstvo, Spojené štáty, 2017, 110 min.
- Žáner: Životopisný, Historický, Dráma
- Réžia: Mick Jackson
- Scénar: David Hare
- Kamera: Haris Zambarloukos
- Hudba: Howard Shore
- Obsadenie: Rachel Weisz, Andrew Scott, Tom Wilkinson, Timothy Spall, Caren Pistorius, Alex Jennings, Jack Lowden, Harriet Walter, Mark Gatiss, John Sessions, Nikki Amuka-Bird
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!