Strážci vesmíru jsou tak legendární značkou pro hned několik generací, které prožily devadesátá léta, jako máloco. Televizní barevní hrdinové potírající zloduchy ve svých trikotech jsou podobně známí, jako jejich titulní skladba. Nyní se ovšem píše rok 2017, a tak dozrál čas na to, kultovní podívanou představit další generaci diváků a zahrát na vlnu nostalgie u těch trochu odrostlejších. Podařilo se režiséru Deanu Israeliteovi s touhle očekávanou podívanou skórovat?
Původní Strážci vesmíru se dočkali mimo samotného seriálu a jeho nespočtu pokračování (nejnovější série se vysílala poprvé jen před pár lety) také hned několika filmových pokračování. Ta však byla určena především pro mladší publikum a trápí je podobné problémy jako jejich seriálové bratříčky – naivita a lacinost. Tohle měl nový film v režii Deana Israelitea napravit. Snaha o dospělejší, relevantnější a temnější filmové zpracování, které přiblíží látku i novým divákům, totiž úplně tak nevyšla.
Odkud vítr vane…
Největším problémem filmu je totiž fakt, že se jedná o snímek možná až příliš podobný jinému komerčnímu a kritickému průšvihu z roku 2015, Fantastické čtyřce Joshe Tranka. Podobně jako tato týmovka totiž tento film jako by nevěděl, co vlastně diváci od podobné týmovky očekávají a snažil se jim vnutit představu filmu, který tak úplně nefunguje. Středoškolská dramata, nucená „temnost“ příběhu a nějaká vzájemná frikce mezi hrdiny před jejich závěrečným shledáním je věc jedna, když však na tohle naváže hodně zrychlená pasáž samotného týmového dobrodružství zakončená neobratně vhozenými titulky, něco je zatraceně špatně.
V nových Power Rangers totiž tak ani moc nejde o samotné strážce vesmíru, jako o jejich představitele, kteří mají každý svoje problémy, které se snaží být provázámy snad se všemi možnými problémy, které současnou skutečnou společnost trápí. Dokonce až do takové míry, že jsem každou chvíli čekal, kdy se ve filmu objeví nějaký hrdina / zloduch z blízkého východu. Výsledkem toho je tak trestuhodný fakt, že samotné hrdiny v jejich ikonických kostýmech uvidíte ve filmu až na závěrečných pár minut, které jsou navíc řešeny formou nepříliš zajímavého digitálního balastu, ve kterém není problém se snadno ztratit, případně ztratit samotný zájem.
Laciná a nezajímavá nuda
Svůj lví podíl na tom má i Elizabeth Banks, která sice možná na propagačních materiálech k filmu působí démonicky a zle, nicméně v pohybu v samotném filmu už to taková velká sláva není a její výrazné přehrávání i na poměry takovéhoto filmu patří rozhodně k tomu nejslabšímu na celém filmu. A to už je co říci ve filmu, kde žádný z hrdinů nemá dostatek charismatu nebo charakteru na to, aby nějak diváka zaujal. Zvláště pak vůdce skupiny, kterého ztvárnil Dacre Montgomery, který v každém druhém momentu vypadá, jako by se snažil působit jako lacinější verze Zaca Effrona. Scénář mu v tomhle navíc rozhodně nepomáhá.
Samotné audiovizuální zpracování je pak problémem samo o sobě. Na jedné straně je docela fajn vidět, jak se tvůrci popasovali se zpracováním Zordona v podání Bryana Cranstona, zde ovšem pozitiva asi končí. Film se totiž spoléhá po většinu času na nepříliš náročné momenty, kde není třeba tolika trikových záběrů, především díky absenci samotné akce ve filmu. Když už na ni pak dojde, působí docela nedotaženě a podobně lacině jako triky v původním seriálu a filmech z devadesátých let. Nejočividnější je to v samotném závěru, kdy po neustálém protahování dojde konečně na onu slibovanou velkolepou akci společně se zordy jednotlivých hrdinů.
Strážci bez strážců
Nepříliš nápadité dílčí bitky digitálních strojů s digitálními příšerami nenabízí nic, co by v posledních letech nebylo vidět v každém druhém blockbusteru, což je patrné o to víc v závěrečném souboji megazordu s Goldarem. Nejen že ona dětinská naivita a lacinost ve filmu, který se vás snaží celou dobu přesvědčit o svojí dospělosti, temnosti a současnosti, působí nemístně a docela zastarale (s tímhle operoval seriál v devadesátkách, dnes nemá film šanci s tímhle v takovémto podání uspět), ale samotná konfrontace nenabízí nic, čím by se vám vryla do paměti nebo podle čeho si ji alespoň zapamatovat. Naprosto zaměnitelný souboj digitálních nepřátel bez náboje.
Nová filmová verze Power Rangers je tak naneštěstí prvním výrazným zklamáním tohoto roku. Dubnová novinka naneštěstí nezvládá nabídnout ani tolik svých hrdinů v ikonických převlecích na to, aby se jednalo o povinnost pro skalní fanoušky série. Laciná, naivní a nezábavná nuda na ploše dvou hodin, která se snaží působit jako rovnocenná alternativa ke komiksovým hrdinům, nezvládá ovšem podat ani za mák argumentů pro svoji vlastní existenci, natož aby se s někým zvládala rovnat. Dean Israelite do kin přivedl tak neoriginální a nezábavný film, že po něm za půl roku neštěkne ani pes. A takhle se s legendárními značkami nezachází.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Power Rangers Power Rangers
- Kanada, Spojené štáty, 2017, 123 min.
- Žáner: Fantasy, Sci-Fi, Akčný, Dobrodružný
- Réžia: Dean Israelite
- Scénar: John Gatins
- Kamera: Matthew J. Lloyd
- Hudba: Brian Tyler
- Obsadenie: Dacre Montgomery, Naomi Scott, RJ Cyler, Ludi Lin, Becky G, Elizabeth Banks, Bryan Cranston, Bill Hader, Matt Shively, David Denman, Anjali Jay
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018