V Karlových Varech se ve dnech 28. června až 6. července konal 48. ročník nejslavnějšího filmového festivalu v České republice. Každoročně je toto západočeské lázeňské město vyhledáváno pro vysokou kumulaci filmových hvězd a odborníků, kvalitních filmů, akcí a zábavy. Stejně jako v letech předchozích, ani letos v tomto ohledu festival nezahálel.
Nabídka filmů a setkání s tvůrci byla velká, o tom není pochyb, ovšem ne každému z četných řad diváků se poštěstilo sehnat volný lístek. O ty byla jako obvykle nouze a také velký zájem a ne na všechny se vždy dostalo. Právě řady na lístky jsme mohli pozorovat již od čtvrté hodiny ranní a právě vytrvalci měli štěstí. Příkladem toho byl snímek Pěna dní (2013), který přijel představit režisér Michel Gondry, kterého můžeme znát díky filmům Věčný svit neposkvrněné mysli (2004), Prosíme přetočte (2008) a Zelený sršeň (2011). Právě na jeho nejnovější film se stály ony dlouhé řady a právě na tento film se dostala jen opravdu časná ranní ptáčata. Gondry ovšem nebyl onou hlavní celebritou prvních dnů, na kterou čekali diváci u červeného koberce.
Nejzářivější hvězdou na zahájení festivalu byl John Travolta, který si přijel převzít křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a mimo to uvést film Sezóna zabíjení nebo slavnou Pomádu. Největším paradoxem bylo, že právě tento muž, největší celebrita festivalu, se choval velmi přátelsky a s diváky strávil na červeném koberci delší než dlouhou dobu. Byl velmi potěšen zájmem i přívětivým přijetím a na rozdíl od některých menších pseudohvězd nebo nevýrazných a nezajímavých celebrit se choval velmi skromně a rozdával vděčné úsměvy.
Druhý křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii obdržel Theodor Pištěk, který navrhoval kostýmy pro filmy Františka Vláčila jako Markéta Lazarová a Údolí včel, či pro filmy Miloše Formana jako Valmont a Amadeus, jenž mu přinesl i Oscara. Českému divákovi je nejvíce znám asi prací na pohádce Tři oříšky pro Popelku.
Poslední křišťálový globus v tomto ocenění obdržel kontroverzní americký režisér a scenárista Oliver Stone, z jehož filmografie se na festivalu představil za scenáristickou část snímek Zjizvená tvář režiséra Briana De Palmy, který přijel uvést i herec F. Murray Abraham, který během úvodu dostával diváky do varu teatrálním svlékáním a popichováním svých kolegů, a za režijní pak ultimate cut verze historického opusu Alexander Veliký z roku 2004. Nový režisérský sestřih byl uveden v evropské premiéře. Kromě těchto dvou filmů představil festival i dva vybrané dokumenty z dokumentárního projektu The Untold History of the United States, který produkoval, napsal a režíroval.
Cenu prezidenta festivalu si převzal režisér Vojtěch Jasný. Při této příležitosti byla uvedena digitálně restaurovaná verze snímku Všichni dobří rodáci z roku 1968, na který se přijely podívat i hvězdy z hereckého obsazení Pavel Pavlovský a Drahomíra Hofmanová.
V čele mezinárodní poroty MFF Karlovy Vary usedla Agnieszka Hollandová, polská režisérka a scenáristka, která vytvořila třídílnou českou televizní minisérii Hořící keř, která byla uvedena na velkém plátně i v rámci programu karlovarského festivalu.
Velká cena byla udělena maďarskému filmu Velký sešit Jánose Szásze a zvláštní cenu poroty si odnesl režisér Ben Wheatley za snímek Pole v Anglii, který uvedl svůj film prohlášením, že je šťastný, že se jeho film promítá právě na tomto festivalu, v tak obrovském sále a že si to prostě musí vyfotit a dát na Twitter. Cenu za režii si pak odnesl režisér Jan Hřebejk za film Líbánky.
Popravdě festivalová atmosféra byla z velké části založena na velmi příjemném vystupování a přijetí zahraničních hostů a režisérů. Byli očividně poctěni, že se dostali na takový festival, a k divákům byli velmi vstřícní a festival si užívali. Právě oni, některé filmy, které člověk nedostane z hlavy (jako byl strhující Otřes mozku od Stacie Passon, herecky a emocionálně skvělý Zánik od režiséra Sébastiena Piloteho nebo vizuálně podmanivý Velmistr od Wong Kar-Waia), a energický a flirtující Vojtěch Jasný ve svých téměř osmdesáti osmi letech zanechali tu největší příjemnou stopu a vzpomínku na festival.
Jak by tedy vypadalo shrnutí? Karlovarský festival letos nabídl filmovým fanouškům 461 projekcí, na které přišlo 128 031 diváků. Tedy o sedm tisíc více než loni a pokořen byl i předloňský rekord zhruba 125 000 lidí v sálech. Akreditovalo se 12 028 lidí, z toho mělo 10 155 Festival passy. Přijelo 375 tvůrců, 855 filmových profesionálů a 643 novinářů. Jediné zklamání bylo, že všechna čísla převyšovala rusky mluvící komunita, která se pro město stává již typickou součástí, ovšem ani to nemůže pokazit radost z dobrého filmu, atmosféry a vtipnosti při pohledu na sympatického francouzsko-anglicky mluvícího režiséra, který se omluví za svoji špatnou angličtinu a jehož překladatele v závěru opravuje starší česká paní sedící za vámi.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014