V rámci únorového tématu měsíce se na Moviesite zaměřujeme na výrazné ženy v Hollywoodu, ať už před, nebo za kamerou. V následujícím článku se pak konkrétněji věnujeme některým z výrazných ženských režisérek, ať už současných, nebo minulých, které si dokázaly udělat jméno mezi hvězdami ve filmovém průmyslu.
Ženské režisérky se na filmové tvorbě podílely už od počátků filmu, kdy v roce 1896 natočila Francouzka Alice Guy-Blaché svůj první krátkometrážní film The Cabbage Fairy. O nějaký čas později se pak v Německu začala prosazovat nechvalně proslulá Leni Riefenstahlová, která je nejvíce známá jako nedílná součást Hitlerova nástupu k moci a dokumentaristka jeho politické propagandy, jejímž nejvýraznějším snímkem je nechvalně známý dokument Triumf vůle. Od té doby ovšem ušel jak film, tak ženské režisérky, poměrně dlouhou cestu. A to ať již evropské tvůrkyně (nemusíme chodit daleko, Věra Chytilová si své místo mezi předními evropskými režisérkami rozhodně zaslouží), nebo ty angažující se za oceánem. V současném Hollywoodu i v evropských produkcích je hned několik výrazných ženských režisérek, které si v převážně mužském světě dokázaly udělat výrazné jméno.
Osvědčenější a známější je ovšem původem Dánka Susanne Bier. Tato rodačka z Kodaně patří dnes už mezi režisérské stálice, na jejíž filmy chodí fanoušci především díky její filmografii a jménu a jejíž filmy se objevují pravidelně v široké distribuci i v tuzemských kinech. Loni se navíc předvedla i v seriálovém světě s adaptací díla spisovatele Johna le Carrého v oceňované minisérii The Night Manager, která získala tři Zlaté glóby a dvě ceny Emmy. Mezi její filmové počiny patří severské klasiky Ten jediný, Bratři, Po svatbě nebo Lepší svět, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. U nás v kinech byla naposledy začátkem minulého roku se snímkem Druhá šance.
Poněkud starší zástupkyní na poli kinematografie, která byla aktivní především v minulých desetiletích, je režisérka Agnès Varda. Představitelka levého břehu francouzské nové vlny natočila ve svém nejplodnějším období snímky jako Cléo od pěti do sedmi, Štěstí, Bytosti a Jedna zpívá a druhá ne. V pozdějších letech se pak ještě prosadila snímky Bez střechy a bez zákona, Mistr Kung-fu a dokumentární tvorbou, z níž si zaslouží zmínit minimálně Agnesiny pláže, Všichni možní sběrači a já nebo Jane Birkinová očima Agnes Vardové.
Vrátíme-li se zpět přes Atlantský oceán, začněme kupříkladu u nyní aktuální Patty Jenkins. Tato režisérka si po několika krátkometrážních snímcích udělala jméno výrazným debutem z roku 2003 Zrůda, ve kterém se Charlize Theron transformovala v sériovou vražedkyni Aileen Wuornos, což jí také o několik měsíců později vyneslo Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli. Patty Jenkins se poté na několik let přesunula do televize, kde se mimo jiné podílela na rozjezdu americké verze severského seriálového hitu Zločin (The Killing). O jméně, jaké si dokázala udělat, svědčí fakt, že již letos 1. června do kin dorazí v její režii další snímek v rámci DC Extended Universe Wonder Woman, který by měl napravit poněkud pošramocenou pověst komiksových filmů od DC/Warner Bros, za kterou mohou více či méně Zack Snyder a David Ayer.
S režií komiksových filmů a blockbusterů koketovala v posledních měsících i Ava DuVernay, která se ovšem nakonec zatím nenechala zlákat. Afro-americká režisérka si udělala jméno především díky dvěma snímkům Sama v prázdnotě a Selma. O jejích budoucích projektech zatím není moc známo, kariéru má ovšem v současnosti našlápnutou velice dobře.
Podstatně zavedenějším jménem je ovšem Sofia Coppola, jejímž otcem je slavný režisér Francis Ford Coppola. Rodinný odkaz (spousta příbuzných se aktivně angažuje ve filmovém průmyslu, mimo otce také například bratranci Nicolas Cage a Jason Schwartzman) se začal projevovat prvotními hereckými pokusy v menších rolích, až přišel čas na nechvalně známé ztvárnění Mary Corleone v třetím dílu Kmotra, kde vystřídala původně obsazenou Winonu Ryder. Tím si vysloužila kromě posměchu také ocenění Razzie Awards neboli Zlaté maliny, kde získala kromě nejhorší herečky ve vedlejší roli také ocenění za nejhorší herecký objev za rok 1990. Od té doby se herecky téměř neuplatňovala (až na pár menších roliček – mimo jiné i miniaturní role ve Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba) a zaměřila se na režii. Zde se teprve prosadila a jejím prvním výrazným snímkem byla Smrt panen v roce 1999. Na ten navázala svým doposud nejúspěšnějším snímkem Ztraceno v překladu, který získal ocenění Oscar za nejlepší scénář. Dále v její filmografii můžeme najít úspěšné snímky Marie Antoinetta, Odnikud někam a zatím poslední a poněkud kontroverzněji přijatý snímek Bling Ring: Jako VIPky.
Nejvyšší ligu poté točí bývalá manželka Jamese Camerona Kathryn Bigelow. V devadesátých letech pomohla nakopnout kariéru Keanu Reevese s původním Bodem zlomu, na který navázala dalšími propracovanými žánrovkami Zvláštní dny, Váha vody a K-19: Stroj na smrt. Její poslední dva snímky znamenaly přesun k válečným tématům s inspirací ve skutečných příbězích. Jak filmy Smrt čeká všude, tak 30 minut po půlnoci se setkaly jak s diváckým ohlasem, tak si vysloužily hned několik ocenění od kritiků, včetně ocenění Oscar za režii snímku Smrt čeká všude.
Své režijní umění mimo jiné také prokázala herečka Jodie Foster. V devadesátých letech dvojicí snímků Človíček Tate a Domů na svátky. K režii se pak před pár lety vrátila dramatem Pan Bobr a loni se předvedla v českých kinech se snímkem Hra peněz. Angažuje se také v seriálové tvorbě, kde režírovala díly seriálů Orange Is the New Black a Domek z karet.
Z režisérek, které by na tomto výčtu rozhodně neměly chybět, bych také neměl opomenout Marjane Satrapi, která se předvedla dvěma komiksovými adaptacemi Persepolis a Kuře na švestkách, na které navázala černou komedií (byť ne úplně pro každého) Hlasy (Cesta do hlubin magorovy duše). Velký potenciál této talentované režisérky se ukrývá v osobitém přístupu k natáčené látce.
Okrajově bych také neměl zapomenout alespoň zmínit režisérky jako Mary Harron, která se předvedla skvělou adaptací knihy Breta Eastona Ellise Americké psycho, Valerii Faris jejíž Malá Miss Sunshine si získala srdce nejednoho diváka, Sally Potter která se věnuje spíše historickým a náročným látkám jako Orlando či Muž, který plakal, nebo Jane Campion, která si udělala jméno snímky Anděl u mého stolu nebo Piano. Výraznou režisérkou byla i Nora Ephron, do jejíž filmografie patřily snímky jako Samotář v Seattlu, Láska přes internet, Julie a Julia nebo Když Harry potkal Sally.
Máte nějakou svoji oblíbenou režisérku, která byla v tomto článku opomenuta? Podělte se o ni nebo váš oblíbený film od ženské režisérky v komentářích pod tímto článkem.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018