3. ledna uplynulo 125 let ode dne, kdy se narodil literát, jehož dílo změnilo život mnoha generacím čtenářů a s největší pravděpodobností kouzlo jeho díla bude takto působit i na generace příští. Řeč je o Johnu Ronaldu Reuelu Tolkienovi, známém pod autorským jménem J. R. R. Tolkien. Narozen v jižní Africe, Tolkien stvořil hned několik příběhů ze světa Středozemě, z nichž snad drtivou většinu zná snad téměř každý čtenář či filmový fanoušek. Pojďme si tedy připomenout, jak se právě dílo jednoho z nejoblíbenějších knižních autorů fantasy dostalo do filmu.
První nápady na zfilmování díla J. R. R. Tolkiena se zrodily už v roce 1957, z projektu ovšem kvůli nespokojenosti autora se scénářem a velkým předpokládaným nákladům sešlo. První realizovanou adaptací se tedy stal o několik let později, v roce 1966, krátkometrážní snímek Hobit v režii Adolfa Borna a Genea Deitche, který byl jako americká produkce realizován v tehdejším Československu a svoji premiéru si odbyl v New Yorku. Na tenhle poněkud netradičně animovaný snímek ovšem několik let další pokusy nenavázaly. I když se mluvilo o tom, že by knižní příběhy Tolkiena měl zfilmovat sám Walt Disney, nikdy k tomu nedošlo. Sám autor neměl příliš v oblibě dílo giganta animace, a tak se Disneymu nepodařilo získat práva.
Koncem šedesátých let připravovali svoji adaptaci Pána prstenů také muzikanti ze skupiny The Beatles. Ti kromě toho, že by si ve filmu sami zahráli (George Harrison jako Gandalf nebo Paul McCartney jako Frodo zní přinejmenším zajímavě), chtěli získat pro režii svého snímku Stanleyho Kubricka. Ten je ovšem odmítl s tím, že knižní trilogie je ve svojí narativní celistvosti nezfilmovatelná (názor, který ostatně sdílel i sám Tolkien, a podobné pokusy přirovnal ke snaze zfilmovat Homérovu Odysseu). Z plánů nakonec sešlo opět kvůli právním průtahům, Tolkien nechtěl The Beatles v roli svých knižních hrdinů. V sedmdesátých letech pak u společnosti United Artists chtěli příběh všech tří knih sloučit do jednoho filmu, který měl režijně zaštítit další velký filmový tvůrce, John Boorman. Projekt, který obsahoval hned několik nových prvků a jehož scénář konzultovali tvůrci přímo s Tolkienem, se ovšem ukázal opět jako příliš nákladný, a tedy z něj sešlo.
Dalšího filmového zpracování se dílo dočkalo v roce 1977, kdy si svoji premiéru odbyl televizní hudební speciál The Hobbit pod vedením známého dua Arthur Rankin, Jr. a Jules Bass, který animovalo studio Topcraft, předchůdci oblíbeného Studia Ghibli. O rok později se pak do kin dostal snímek The Lord of The Rings od Ralpha Bakshiho. Ten se o zfilmování Tolkienova díla pokoušel už od roku 1957, přesto se k tomu dostal až na konci sedmdesátých let. Snímek, který vznikl jako první díl z plánovaných dvou (v rámci svého příběhu vypráví děj prvních dvou knih), využíval hojně techniky rotoskopie (využívají ji například výrazně také filmy Valčík s Bašírem nebo i český Alois Nebel) a i přes poměrně velké náklady se z něj stal komerční úspěch. Bakshimu ovšem druhý díl zafinancován nebyl, a tak zůstala první část nekompletního příběhu tak trochu osamocená. Navázal na ni víceméně další snímek dua Rankin/Bass z roku 1980 The Return of the King, který zfilmoval třetí díl knižní série.
První hranou adaptací díla J. R. R. Tolkiena ovšem byla produkce Sovětského svazu Skazočnoje putěšestvije mistera Bilbo Begginsa Hobbita (The Fairytale Journey of Mr. Bilbo Baggins, the Hobbit). Ta vznikla v roce 1985 v rámci televizního cyklu Pohádka za pohádkou a adaptovala děj knihy Hobit. Svým pojetím připomíná klasické televizní pohádky na nedělní odpoledne z tuzemské produkce. O osm let později přišli se svou trochou do mlýna také Finové, kteří vyprodukovali devítidílnou sérii na motivy knih Hobit a Pán prstenů s názvem Hobitit. V jejím rámci se rozhodli sérii pojmout poněkud osobitě, což ve světle pozdějších adaptací může působit poněkud podivně.
V devadesátých letech se pak do adaptace pustili producenti společnosti Miramax Films (v té době Bob Weinstein a Harvey Weinstein), kteří plánovali Petera Jacksona jako režiséra filmu Pán prstenů. Tehdejší majitelé Miramaxu Disney ovšem znejistěli v momentě, kdy se odhady nákladů na připravovanou produkci začaly zvyšovat. V roce 1999 tedy projekt převzala společnost New Line Cinema a schválila natáčení trojice filmů s celkovým rozpočtem mezi 280–290 miliony dolarů. Z filmů se po jejich premiéře stal milník filmové historie, a to nejen kvůli na tu dobu nevídaným výdělkům (rovnat se se sérií mohl snad jen Titanic, neboť v té době téměř 3 miliardy dolarů za tři filmy bylo něco nevídaného), ale také díky rekordním 17 získaným Oscarům, 30 nominacím (překonala sérii Kmotr s 28 nominacemi) a také suverénním vítězstvím Návratu krále, který získal všech 11 Oscarů, na které byl nominován (předešlí rekordmani Gigi a Poslední císař získali 9 z 9).
Peter Jackson měl ovšem původně v plánu natočit adaptaci Hobita jako součást svojí trilogie. Práva mu to ovšem v druhé půli nedovolila (připadla díky předešlým filmům stále United Artists, později MGM). V době, kdy se společnost MGM ocitla ve finanční krizi, koncem roku 2005, se pokusili Weinsteini koupit práva na Hobita, ovšem neúspěšně. Tentýž rok odstartoval Jackson právní tahanice s New Line Cinema o provize z prodejů merchandisingu značky. V roce 2006 vyjádřili noví akcionáři společnosti zájem podílet se na adaptaci Hobita s Jacksonem v čele, což znamenalo problém vzhledem k tomu, že se ředitel společnosti nechal slyšet, že Jackson už u New Line Cinema nikdy nic nenatočí. Spory ovšem byly vyřešeny a dvojdílná adaptace Hobita byla ohlášena v roce 2008 s premiérami v letech 2011 a 2012, pod produkčním dohledem Petera Jacksona (který nechtěl režírovat, neboť nechtěl soupeřit se svou původní trilogií) a rozpočty 150 milionů dolarů, což byla téměř identická částka (po započtení inflace), jakou stál v průměru jeden díl původní série. Produkci filmů ovšem pozdržela další soudní tahanice New Line Cinema, tentokráte s Tolkien Trust (opatrovníci dědictví J. R. R. Tolkiena), jejíž vyřešení proběhlo mimosoudně o rok později.
Mezitím již však byl Guillermo del Toro, který se podílel na scénáři dvou připravovaných filmů, najat v roce 2008 jako režisér pro první díl. Ještě tentýž rok začala preprodukce filmu, která se ovšem protáhla a v půlce roku 2009 stále nebyl hotový scénář k filmu. Ten byl dokončen až v roce 2010, což značně zpozdilo začátek natáčení. Během toho roku se navíc MGM dostalo do bankrotu, což vyústilo v odchod del Tora od projektu. Na jeho místo se studio snažilo sehnat náhradu mezi různými výraznými tvůrci, ovšem koncem roku se oběma filmům upsal coby režisér Peter Jackson, který se tím částečně distancoval od del Torovy poněkud odlišné vize a film přepracoval k obrazu svému (del Toro chtěl mít první díl výrazně jiný s tím, že druhá část se zaměří na postupný přechod a transformaci k vizi Jacksona, jak ji stvořil v původní trilogii). Půl roku před premiérou prvního dílu pak sám Jackson oznámil, že se série rozroste ještě o jeden díl, a z adaptace knihy tedy udělá trilogii, kterou fanoušci nakonec dostali mezi lety 2012–2014.
A co dílo do budoucna? Již několik let se mluví o adaptaci Silmarillionu do samostatné série. Nic konkrétního kromě toho, že se na ní pracuje, však zatím známo není. Pokud tedy nepočítáme fanouškovské filmy jako Born of Hope nebo The Hunt for Gollum, budeme si muset na další výlet do Středozemě počkat.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018