Smrt, jméno mé Smrt je nedílnou součástí života, stejně jako příběhů, které ze života vycházejí. Nejinak je tomu i ve filmu. Smrt v něm totiž může hrát hodně úloh a zpravidla bývá zásadním hybatelem děje, ať už se jedná o neohroženého hrdinu, který svými činy poráží (a zpravidla také usmrtí) zástupy svých nepřátel, těžký rozsudek v osobním dramatu nebo závěrečné vyvrcholení, ve kterém zloduch dostane to, co si zasloužil. Smrt zkrátka k filmu patří. Občas ovšem tvůrci zajdou ještě o něco dále a smrt v jejich filmu přímo hraje roli. Pojďme si tedy prostřednictvím tohoto článku připomenout některé z památných zosobnění samotné smrti ve filmu před tím, než se v prosinci v její roli objeví Helen Mirren ve filmu Collateral Beauty: Druhá šance.
Fascinace smrtí či křehkostí lidského života provází umění už od jeho počátků. Není proto divu, že i ve filmu je toto téma tak časté. Ostatně i ve filmech z němé éry se tato tematika objevovala. O několik desetiletí později ovšem předvedl Ingmar Bergman jedno z nejznámějších filmových zpracování smrti. Jeho Sedmá pečeť je dodnes považována za právoplatného zástupce zlatého fondu světové kinematografie a památná šachová partie mezi Maxem von Sydowem a Bengtem Ekerotem má dodnes své nezaměnitelné kouzlo. Ostatně v mnoho pozdějších filmech bylo právě k tomuto dílu odkazováno a toto zosobnění smrti si na moment zahrál i Ian McKellen ve filmu Poslední akční hrdina.
Naprostým opakem je pak Smrť, jemuž vdechl život ve svém literárním díle Zeměplocha Terry Pratchett. Odtud se toto osobité pojetí postavy smrtky dostalo do několika filmových a televizních adaptací románů z této série. Tato osoba, již často doprovází společník Krysí Smrť, miluje kočky a je fascinována lidmi, zatímco pravidelně řeší své malé osobní trampoty, jakou je třeba výběr vhodného dopravního prostředku.
Ne vždy se však musíme pohybovat v extrémech. Například takové pokračování komiksové adaptace Hellboy předvedlo poněkud děsivou vizi smrti v podání Douga Jonese. Prostoru sice tato postava příliš nedostala, ale dojem zanechala určitě. Podobně krátce se objevila smrt ve vánočním snímku Strašidelné Vánoce, kde ovšem taktéž dokázala zanechat dojem. Svoji verzi smrti nabídl i mix komedie a hororu Dellamorte Dellamore. Osobité bylo i ztvárnění smrti v podobě Joe Blacka s tváří Brada Pitta ve snímku Seznamte se, Joe Black. Ale ani s touto smrtí byste si nechtěli nic začít.
Na druhé straně existují také do extrému zahnané varianty této postavy, pro příklad nemusíme chodit daleko. Populární seriál Griffinovi má svoji verzi zosobnění smrti a otravnějšího a sarkastičtějšího výrostka, který navíc žije u své matky, byste asi jen těžko hledali. Svoji poněkud absurdní verzi zosobnění smrti měl i legendární Monty Pythonův smysl života. Kdo by ale od této britské partičky čekal něco seriózního, asi by se nedočkal. Příkladem sám pro sebe je pak Loki v podání Matta Damona z kontroverzní komedie Kevina Smitha Dogma.
Smrt má zkrátka mnoho podob. I když s ní film v přímém zosobnění nepracuje tak často (a když už, tak je to jen tradiční smrt), hned několik zajímavých případů, kdy se smrt objevila v poněkud netradičním zpracování na plátně, tu bylo.
Opomenul článek nějaké vaše oblíbené zosobnění smrti ať již ve filmu, nebo v seriálu? Podělte se o něj s ostatními v komentářích pod článkem.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!