Do kin vstupuje sprostý animák Buchty a klobásy a na něj byste rozhodně neměli brát své ratolesti. Naopak, tenhle film si užijí hlavně dospělí a čerstvě zletilí. Není to ovšem jediná výjimka z pravidla, že animáky jsou hlavně pro děti. V článku k tématu měsíce vám přiblížíme několik takových filmů, které vybočují z všeobecného trendu.
Když se řekne animovaný film, mnoho z nás si pod tím pojmem představí nějakou nenáročnou kreslenou, počítačově animovanou nebo loutkovou podívanou, která je primárně určena pro prcky a mládež. Ne vždy je ale tohle pravdou, neboť existují i filmy, které mají co nabídnout trochu odrostlejšímu publiku, případně také filmy vyloženě vytvořené pro dospělé publikum, které by mládež úplně nepochopila, případně by pro ni byly krajně nevhodné díky svému obsahu. Pojďme si připomenout několik z nich.
Jistě, dalo by se argumentovat tím, že některé z populárních animáků mají dostatek humoru i pro dospělé. Ostatně, stačí se podívat na filmy jako Raubíř Ralf, Zataženo, občas trakaře nebo Železný obr, které mají mnohdy víc co nabídnout odrostlejším než těm úplně nejmenším. Přesto je poměrně běžné, že dnes filmy pro nejmenší obsahují témata, humor i odkazy především pro další generace. Na druhé straně existují animované filmy spíše pro všechny věkové kategorie, ze kterých budou nadšení ve výsledku malí i velcí, jako například snímek Wese Andersona Fantastický pan Lišák nebo Daleká cesta za domovem Martina Rosena. Vyloženě na dospělé publikum zaměřené animáky ale nejsou zrovna časté.
I v našich končinách mají takovéto filmy své zástupce. Stačí se podívat na filmy z tvorby Jana Švankmajera, případně pár let starou adaptaci komiksu Alois Nebel. K hrubozrnné zábavě mají pak nejblíže snímky Lokal Filmis a nebo třeba i u nás před lety populární dánský film Terkel má problém.
Když se však oprostíme od relativně lokální tvorby a rozhlédneme se po celém světě, je hned několik animovaných filmů stojících za zmínku, které rozhodně nejsou pro děti. Jistě, téměř každý zná nesmírně populární filmové pokračování seriálu Městečko South Park s názvem South Park: Peklo na Zemi, případně hrubozrnný loutkový film stejných tvůrců Team America: Světovej policajt. Nemusíme se však uchylovat jen k hrubému humoru. Světová kinematografie nabízí mnoho filmů, které se bez něj obejdou, přesto by z nich děti asi příliš nadšené nebyly.
Určitým subžánrem v tomto ohledu jsou filmy tvořené formou rotoskopie, která byla použita i při výrobě českého Aloise Nebela. Při ní se nasnímaná herecká akce okénko po okénku překresluje a vzniká jedinečný vizuální styl. Mysteriózní fantasy Richarda Linklatera Sním či bdím?, kriminální sci-fi na motivy knihy Philipa K. Dicka Temný obraz, případně dobová sonda z Blízkého východu Valčík s Bašírem jsou příkladem právě takových filmů. V podobném stylu se pak nese i hudební romance Chico a Rita.
Osobitou kategorií jsou pak dobové snímky, které jsou ojedinělé a jsou spíše autorským vyjádřením či výpovědí než příběhem cíleným na děti. Nezávisle na tom, jestli jsou animované, nebo ne, filmy jako Divoká planeta nebo Hrob světlušek se přímo vážou k historickým událostem, jejichž souvislosti z filmu dělají temné podívané, mnohdy i více než v případě jejich hraných protějšků.
No a zapomenout bychom neměli ani na snímek Anomalisa, letos nominovaný na Oscara, nezávislý triptych Takový nádherný den nebo animovanou tvorbu Satoši Kona – thrillery Perfect Blue a Paprika. Všechny zmíněné filmy jsou krásným důkazem toho, že animace není jen pro děti a tenhle druh kinematografie má dodnes co nabídnout i lidem ze školní docházky už dávno odrostlým.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!