Když se řekne horor, téměř každý si vybaví scénář, ve kterém spousta nic netušících obětí míří vstříc záhubě z rukou někoho nebo něčeho se zvrácenými úmysly. Hektolitry krve a kusy lidských těl v takovýchto případech často hrají hlavní roli při vyvolávání mrazu v zádech, který je pro někoho zálibou a pro jiné věcí, které se vyhnou obloukem. Ať už patříte ke kterékoliv z těchto dvou skupin, faktem zůstává, že žánr hororu patří mezi nejoblíbenější a nejvýdělečnější vůbec. Tématem tohoto měsíce jsou ovšem filmy, které v některém z ohledů porušují tradiční schéma, které byste od hororu očekávali, a přinášejí hrůzu z nečekaných nebo originálních míst.
Na úvod, než se rozepíši o jednotlivých filmech, bych pár slovy uvedl samotný horor. Ono totiž vymezení samotného hororu bývá často problém – to, co pro někoho může být pouhým thrillerem nebo psychothrillerem, pro někoho může být horor toho nejhrubšího zrna. Proto je výběr filmů v této sekci poměrně subjektivní, doplněný o netradičnost některých vybraných filmů. Také v tomto výběru nebudou horory nejzvrácenější nebo nejexplicitnější, protože na pokrytí těchto témat by vystačily samostatné články. Několik zmíněných filmů na následujících řádkách proto považujte spíše za krátký průřez několika snímky, které by normálně do kategorie hororů nespadaly, nicméně zaslouží si pozornost každého, kdo s hororem běžně přichází do kontaktu.
Ještě před lety by do podobné kategorie spadalo Paranormal Activity. Found Footage horory jsou ovšem právě díky této značce dnes již do značné míry otravným klišé, kterého by se nejeden fanoušek velice rád zbavil. A tak i když by si právě tento film své místo určitě zde zasloužil, díky přesycení trhu nízkonákladovými filmy podobného ražení je z tohoto přístupu v rámci pouhých několika let jen stereotyp.
Šílenství Johna Carpentera má poněkud jinačí přístup. Pomalu budovaná atmosféra, excelující Sam Neil a film, který střídavě zachází do oblasti absurdní parodie, drásavého atmosférického psychothrilleru s občasnými náznaky klasického hororu. To vše vás čeká v šíleném koktejlu, který budete po zhlédnutí jen těžko s něčím srovnávat.
Podobně s divákem komunikuje i klasika Stanleyho Kubricka Osvícení (The Shining), byť skutečně hororových momentů v něm je jen minimum. Místo toho postupně utahuje tísnivou atmosféru opuštěného hotelu a prohlubující se psychické problémy jednoho z hlavních protagonistů nechává vyniknout v jedné z nejlepších gradací atmosféry, jakou filmový průmysl kdy nabídl. Atmosférický klenot mezi psychothrillery, který se postupem snímku přerodí v podmanivý horor, který vám nedá spát. Čestný zástupce zlatého fondu kinematografie, který by každému správnému fanouškovi neměl ve filmotéce chybět.
Hororové základy rozvíjí jiným směrem také dvojice snímků Michaela Hanekeho Funny Games a Funny Games USA. Ne vyloženě hororové filmy, které jsou v obou případech víceméně variací na to samé, včetně téměř identického zpracování, staví do opozice až hororové trýznění za účelem násilí jen pro násilí samotné a spokojený rodinný život. Jedinečná podívaná, ze které budete mít mráz v zádech větší, než u leckterého hororu.
Evil Dead, aka Lesní duch, patří pak do zvláštní sekce. Filmová série, která nakopla kariéru Sama Raimiho, patří mezi největší klasiky, které postavily žánr hororu tak trochu na hlavu. Po ještě v rámci možností tradiční jedničce a uvolněnější dvojce přišel už vyloženě komediálně položený třetí díl s názvem Armáda temnot, na který navazuje i aktuální zahraniční seriálová novinka Ash vs. Evil Dead. I přes děsivost, krvavost a nechutnost zpracování, kterou by snímkům z této série mohla závidět většina konkurence, právě ona nadsázka a svižnost materiálu stojí za úspěchem série, která již dnes nabyla statutu kultu.
Zde si ovšem dovolím menší odbočku v případě filmu Tucker & Dale vs. Zlo. Ačkoliv se totiž nejedná o horor, vychází silně z hororových základů a klasického hororového scénáře, který neskutečným způsobem obrací a přetváří v něco úplně jiného. Nesmírně zábavný a originální film pro fanoušky žánru, kteří chtějí vyzkoušet něco jiného.
Pokud už ale mluvíme o stavění konvencí na hlavu, nemůžu nezmínit pět let starý snímek Rubber. Francouzský režisér Quentin Dupieux v něm roli hlavního zabijáka přenechává pneumatice, která je na útěku před policií. Ne zrovna záležitost pro každého, nicméně rozhodně zajímavá hra s žánrem. Něco podobně mimo mísu předvádí ostatně i jiný, daleko významnější film z roku 1989 od japonského tvůrce Šin'ja Cukamota. Řeč je o snímku Tetsuo, tedy šílenosti, která se jen těžko popisuje slovy. Variace na téma člověk-stroj, jedna z nejvíce uctívaných japonských produkcí a pro mnohé geniální snímek.
Spousta pohádkových materiálů pak k hororovým variacím vyloženě vybízí. Samozřejmě tohle může dopadnout zle, jako tomu bylo v případě Červené karkulky z roku 2011, nicméně právě tato látka se o mnoho let dříve podívala na stříbrná plátna v trochu temnější, dnes již pozapomenuté verzi Společnost vlků. Temné fantasy, hororové prvky a klasický příběh v dospělé variaci.
O netradičních zástupcích pracujících s prvky filmového hororu by se každopádně dalo psát několikanásobně déle a samotná tematika by vydala na několika článků. Máte ve své filmotéce nějaký netradiční horor, který by fanouškům rozhodně neměl uniknout? Podělte se o něj s ostatními čtenáři i redakcí Moviesite v diskuzi pod článkem.
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018