Netflix to se svými vlastními produkcemi myslí smrtelně vážně a díky tomu i jejich počet meziročně dramatický stoupá. Pro letošek navíc měl tento internetový gigant i festivalové ambice, v jejichž centru byla dvojice snímků War Machine a Okja. Zatímco první jmenovaný tak trochu utřel nos, novinka Joon-ho Bonga se nakonec do Cannes dostala. Díky tomu tak byla středobodem kontroverze, kterou tato platforma způsobila svými úmysly film vypustit na internet hned po jeho festivalové premiéře (něco pro zaryté festivalové pohlaváry naprosto nemyslitelné). Stojí ale film vlastně vůbec za ten poprask?
V době, kdy je vegetariánství a veganství, případně jakékoliv další rozhodnutí ovlivňující stravovací návyky jedince jedním z nejaktuálnějších a neustále probíraných témat, je film o geneticky modifikovaných superzvířatech šlechtěných masným průmyslem ve snaze o co největší zisk celkem logickým krokem. Takové aktuální a populističtější Babe - galantní prasátko s tím rozdílem, že se odehrává povětšinou v Asii a místo malého roztomilého čuníka je v hlavní roli digitální superprase, které má vyřešit problémy lidstva s nedostatkem potravin pro neustále se zvětšující počet obyvatel naší planety. To by ostatně samo o sobě nebylo až takový problém, kdyby se film k tomuto i nadále po úvodní desetiminutovce nějak vyjádřil. Podobné motivy ale jdou oknem ven hned vzápětí a jede se na úplně jinou notu.
Žily byly prasátka…
Více než cokoliv jiného je Okja trochu nevydařeným mixem vegetariánské propagandy, podivného asijského dramatu a rodinného filmu o dítěti a jeho zvířecím parťákovi. Místo stravitelného poselství se vás tak film snaží přesvědčit všemožnými výjevy, které se pohybují na stupnici proměnlivě od normálních až po absurdně kýčovité, což je o to efektivnější, když si vezmete, že drtivou většinu hereckých představitelů tvoří západní herci.
Musím se přiznat, že podobné skákání atmosfér a rapidní změny v celkovém průběhu filmu jsou jedním z věcí, co mě na typických asijských produkcích trochu odrazuje. Přeci jen i skvělé snímky tamější produkce se nevyvarujíé jednoho dvou naprosto absurdních momentů. Pro někoho je to možná kouzlo tamější tvorby, pro někoho nutné zlo. Okja tohoto využívá na můj vkus i tak příliš, a tak o podivné momenty, kdy nedobrovolně pozvednete obočí s nevyřčenou otázkou "tohle jako bylo co", ve filmu najdete poměrně často.
Hledání řádu v chaosu
Na druhé straně bych však tuhle podívanou rozhodně neškatulkoval jako něco méněcenného nebo laciného. Okja je plnohodnotný festivalový snímek, u kterého někteří kritici budou slintat blahem, zatímco jiní budou trochu hůře absorbovat onu těžkopádnou propagandu, silnou "asijskost" a především roztodivný scénář. Ten i z talentovaných a schopných herců dělá tuhle podivné nelidské jedince a z jiných zase mechanické nástroje scénáře s žádnou výraznější rolí v příběhu mladého děvčete a jeho geneticky modifikovaného prasete.
Co tedy čekat od tohoto filmu? Nesourodý mix zvláštností a podivností, který snoubí západní herece, silně východně odvyprávěný příběh a tu všechnu omáčku okolo, která místy možná až přiliš zavání ne zrovna vydařenou propagandou. Nemohu tu bez problému říct, že je Okja vyloženě špatná, dobrá ovšem také není. Potenciál se zkrátka nepovedlo příliš vytěžit a díky tomu se jedná o pro obyčejného diváka možná až příliš nekonzistentní a nevyrovnaný film, ke kterému si těžko najde jakékoliv osobní pouto. Ne že by se ale film nesnažil...
Snímek Okja najdete aktuálně v nabídce české i slovenské mutace portálu Netflix.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Okja Okja
- Južná Korea, Juhoafrická republika, Spojené štáty, , 118 min.
- Žáner: Sci-Fi, Dráma, Dobrodružný
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!