Posledních pár let se Mel Gibson snaží o návrat do Hollywoodu. Kvůli eskapádám ve svém osobním životě a nevybíravým poznámkám na adresu židovských vrcholných představitelů studií v Hollywoodu se ocitl na černé listině, ze které ho nedokázaly vysekat ani největší současné hvězdy. Rozhodl se tedy pomalu vypracovat na béčkových produkcích, z nichž jedna právě přichází do českých a slovenských kin. Vyplatí se na ni vyrazit?
Snímek Ve jménu krve staví na jednoduché zápletce otce, který se po letech shledá se svojí dcerou jen proto, aby ji vzápětí musel chránit před bandou kartelových gangsterů z jihu, se kterými se zapletla. Není to zrovna dvakrát originální premisa pro akční videobéčko, ale vzhledem k úspěchu konkurenčních filmů na podobné téma, pořád funkční. Tam kde totiž uspěli i jiní, jako třeba Liam Neeson (a podstatně méně Kevin Costner), může uspět i Gibson. Jeho charisma neotupil ani zub času a těch pár kil svalové hmoty a vrásek mu dodá na efektnosti. A přesně na tom Ve jménu krve staví.
Zákon, nebo rodina?
Jeho John Link je problematickým hrdinou, zmítaným problémy s alkoholem a svojí kriminální minulostí. Rozhodně nepatří mezi typické správňáky, spíše je částečně napraveným bouchačem, který má starost o svého potomka a je pro něj ochoten obětovat několik let tvrdé dřiny na nápravě sebe a svého chování. A tahle poloha Gibsonovi zatraceně sluší, zvláště když si diváci uvědomí, jak velkou část z jeho postavy inspiruje jeho vlastní osobní život. Je proto trochu škoda, že když on v hlavní roli funguje téměř bezchybně, zbytek obsazení mu o rozdíl třídy nestačí.
Herečtí veteráni se sice v menších vedlejších rolích mihnou, nicméně William H. Macy moc prostoru v rámci filmu nedostane, Michael Parks pak podává nepříliš stabilní výkon, kdy v jedné scéně působí až děsivě, v druhé naopak hloupě a absurdně. Erin Moriarty, coby vydařená dcerka protagonisty, funguje spíše tak napůl, její herecký rozsah a projev nestačí ani zdaleka na samotného Gibsona, což mrzí o to víc, že tito dva táhnou drtivou většinu filmu na svých bedrech.
Dobré i špatné momenty
Hlavním problémem filmu je ovšem dějová stránka a jeho záporáci. Diego Luna, byť od Mexické jízdy ušel herecky pěkný kus, se na roli podobného charakteru moc nehodí a tím trpí samotný film i emocionální sázky, které hýbou děj kupředu. Zmíněný Michael Parks jako sekundární záporák také za moc povyku nestojí. Samotný děj, jeho zákruty a zvraty, stejně jako dialogy postav pak působí docela lacině a místy dost nedotaženě, tudíž je v nich často jediný vyloženě světlý moment titulní představitel.
Co si ovšem zaslouží na druhé straně pochvalu, je styl, s jakým Jean-François Richet ve filmu pracuje. Kombinace devadesátkového feelingu s motivy a stylizací akčních béček z počátku nového tisíciletí funguje. Díky slušným praktickým trikům a skvělé kameře Roberta Gantze navíc film působí uzemněným dojmem, a jeho akční sekvence tak nepůsobí nijak přeplácaně nebo hloupě, jak bývá v béčkových vodách zvykem.
Ve jménu krve je tak záležitostí převážně pro fanoušky akčních béček z devadesátek a pro ty, co ještě nezanevřeli na Mela Gibsona. Ten předvádí v rámci slabě napsaného, ale slušně natočeného filmu jeden ze svých nejlepších výkonů za dlouhé roky, a zvládá tak vyvážit i slabší momenty svých kolegů. V jádru tedy v rámci možností slušná podívaná.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
V mene krvi Blood Father
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018