Edgar Wright si za svoji kariéru celkem vybudoval jméno, přestože se pohyboval u poměrně malých filmů. Jeho vstupem do první ligy měl být snímek Ant-Man, ze kterého ovšem po letech příprav a zákulisních tahanic odstoupil. Nyní se vrací do kin s řízným akčním snímkem Baby Driver, ve kterém se rozhodl výrazně spoléhat na hudební složku, s jejíž pomocí se pokouší o jakousi hudebně akční fúzi. Jak se to povedlo?
Režisér Edgar Wright si svojí filmografií získal respekt a mnoho filmových fanoušků, včetně mě, jej považuje za jednoho z mála osobitých a nápaditých filmařů současnosti. Díky tomu se očekávání ohledně jeho novinky dařilo jen těžce držet zkrátka. Zvláště v momentě, kdy se po prvních projekcích v zahraničí mluvilo o revolučním snímku, ze kterého jak diváci tak kritici za oceánem vrní blahem. S menším zpožděním už snímek dorazil i k nám. A bohužel to zase tak velká sláva tentokrát není.
Raz, dva, tři, jedem!
Nejde o to, že by koncept filmu nefungoval. Naopak, Baby Driver otevírá jednou z nejpůsobivějších automobilových honiček v historii filmu, které udává tempo i náboj skvěle zvolený hudební doprovod, což dává pro následujících 110 minut příslib něčeho opravdu jedinečného. Jenže právě tahle úvodní dvacetiminutovka je náznakem něčeho, čemu se Wright ale nezvládá ve zbytku filmu vyrovnat. Jeho novinku totiž trápí přehnaná natahovanost, která většinu dobrých nápadů a momentů utopí v moři průměrnosti a obyčejnosti. Když tedy pominete na moment ono zpracování akce za rytmů hypnotického soundtracku, to, co vám zbude, je ve svém jádru běžný kriminální akčňák, jehož kouzlo docela rychle vyprchá.
Je to celkem škoda, zvláště když se člověk podívá na to množství talentu, které se ve filmu angažovalo. Mimo samotného Wrighta totiž film staví na slušné kameře Billa Popea (mimo jiné také trilogie Matrix nebo U konce světa) a parádním mixu originální hudby Stevena Price a špičkového soundtracku složeného z hudebních klenotů. Při pohledu na herecké obsazení je to podobné, kdy se ve vedlejších rolích objeví mimo jiné také Kevin Spacey, Jon Hamm, Jamie Foxx nebo třeba Jon Bernthal, který se ovšem nevysvětlitelně ze scény klidí hned po prvních pár minutách. Zamrzí to o to víc v momentě, kdy si člověk v druhé půli filmu uvědomí, že samotný scénář jakoby nevěděl, co s těmi postavami vlastně zamýšlí. Spíše než vícerozměrné postavy tak končí většina jako nelogicky se chovající karikatury sebe sama.
Spálený asfalt a romance z tuzexu
Onen scénář je totiž hlavním nedostatkem filmu. Nejen že má film asi o půl hodiny více, než by vlastně bylo třeba, především nezvládá přesvědčit nad rámec samotné novoty, jakou je právě do hudby komponovaný střih (kupříkladu Tron: Legacy se o něco podobného pokoušel před lety ve značně redukovaném podání a mnoho lidí mu to také vyčítalo). Wright je sice skvělý a nápaditý režisér, tady se ale trochu přepočítal. V momentech, kdy z reproduktorů nezní naplno hudební fláky a na plátně nelítají zrovna sporťáky nebo kulky, je Baby Driver trestuhodně obyčejnou a nezajímavou podívanou, především pak v druhé půli.
Jaký tedy vnést nad snímkem verdikt? Baby Driver je bezesporu originální snímek, kterému se vyplatí dát šanci už jen z principu. I přesto bychom ovšem neměli opomínat fakt, že se přes všechno to hudebně akční pozlátko jedná o celkem nezajímavý, zbytečně napínaný a tak trochu tuctový kriminální příběh. Těch pár originalit a skvělých momentů nevyváží jinak docela průměrný zbytek. A to je zatraceně škoda. Od Edgara Wrighta by totiž člověk čekal přeci jenom trochu více než jen v rámci možností obstojnou místy adrenalinovou kriminálku.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Baby Driver Baby Driver
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!