Horory patří k těm nejvýdělečnějším filmům, které se do kin dostávají. Jejich náklady zpravidla nebývají zrovna velké a výnosy naopak ano. Všeobecný hlad po takových filmech a chuť se trochu bát totiž v prvním či prvních dvou týdnech nažene do kin lidi i na průměrně vypadající horor. A modernizace tématu vymítání ďábla ve filmu Inkarnace je poměrně velkým lákadlem. Stojí ale vůbec za to?
Tahle žánrová novinka od režiséra Brada Peytona (San Andreas) staví na poměrně zajímavé a nápadité premise. Vzít důvěrně známé vymítání ďábla a přidat tomu neokoukaný twist modernizace se špetkou filmu Počátek k tomu. To samo o sobě nebyl ve výsledku špatný krok, ovšem tím jsme s pozitivy pro tenhle film víceméně skončili. Peyton totiž v rámci svého filmu těžce nezvládá ukočírovat ani důvěrně známé motivy a scenáristické berličky spojené právě s vymítáním ďábla a jediné, co se dere na mysl po zhlédnutí filmu, je nuda.
Horor bez děsu a běsu
Je to poměrně škoda, neboť je to již několikátý takový projekt pro hereckého sympaťáka Aarona Eckharta, který snad jako jediný v rámci filmu předvádí něco alespoň trochu připomínajícího herectví. Není to ovšem vina samotných hereckých představitelů, ono se trochu těžko hraje podle scénáře, který vám hází klacky pod nohy při každé příležitosti.
Inkarnace totiž má jeden zásadní problém, kterým je fakt, že není ani trochu děsivá. Obvyklí podezřelí v případě hororového žánru jsou přítomni, přesto díky v podstatě nulové atmosféře, špatně vystavenému a nic neříkajícímu scénáři a slabé režii je film spíše jen sledem událostí bez větších souvislostí, emocionálního náboje či čehokoliv jiného. Hrdinové ve filmu strojově plní své role, v závěru se nechají otevřená dvířka pro případné pokračování a hodina a půl je pryč. A vy z toho dvakrát chytří nebudete.
Zajímavý nápad a nezajímavé zpracování
To, co by totiž mohlo být alespoň trochu zajímavé béčko, které variuje jeden z největších hororových evergreenů a komerčních jistot v rámci samotného žánru, je ve výsledku podivnou zkušeností, která se moc snaží být něčím, na co nemá. A i ti nejméně nároční hororoví fanoušci budou tentokrát zklamáni. Brad Peyton na tohle zkrátka nemá a je to vidět v každém záběru. Ne že by se ale nesnažil.
Bohužel i zpracování samotné filmu dvakrát nepomůže. Kamera jinak schopného kameramana Dana Gonzalese v rámci vyměřené hodiny a půl nic světoborného nepřinese, čemuž nepomůže ani poměrně lacině vyhlížející výprava. Hudebně je to pak kromě výrazného využití pět let staré skladby Sail od Awolnation hodně podobná písnička.
Inkarnace je tedy žánrový průšvih. Brad Peyton natočil silně podprůměrný horor, který nezvládá vykouzlit ani hororovou atmosféru, ani v konečném důsledku děsit. Díky tomu je spíše nudnou hodinkou a půl ve společnosti nezajímavých postav, která vás už po desíti minutách začne nudit, i když se to tvůrci snaží zakrýt jakousi tvorbou mytologie světa filmu, která se jim moc vytvořit nedaří. Tenhle „horor“ si zkrátka můžete s ledovým klidem odpustit.
Naše hodnotenie
Informácie o filme
Inkarnácia Incarnate
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018