Rozebírat zde talent Spikea Jonzeho by asi bylo házením hrachu na stěnu. Nemá sice na svém kontě příliš mnoho filmů, nicméně jeho režijní počiny patří mezi divácky adorované nezávislé snímky, které bodují většinou i u kritiky, a ten nejnovější, který byl také jeho celovečerním autorským debutem, mu nedávno vynesl hned cenu akademie za nejlepší původní scénář. Řeč je samozřejmě o snímku Ona, který se od 27. března vydává také do českých a slovenských kin. Na následujících řádcích se vám pokusím přiblížit, proč byste si tuto nezávislou podívanou neměli nechat ujít. 

Režisér, producent, scenárista a herec George Clooney se rozhodl přidat do své režijní filmografie další snímek. Řeč je o očekávaných a hojně propagovaných Památkářích (2014), kteří slibovali humor, důvtip a vytříbenou řemeslnou práci. Bude však z tohoto filmu Clooneyho majstrštyk?

Liam Neeson patří mezi známé herecké tváře už pěkných pár let. Jeho kariéra však v poslední době nabrala nečekaný směr, když jej Luc Besson skrze sérii 96 hodin protlačil coby jeden z nových prototypů stárnoucího akčního hrdiny. Podobně koncipovanou roli si zopakoval i v thrilleru Neznámý z roku 2011, kde na něj z pozice režiséra dohlížel Jaume Collet-Serra. S ním nyní opět spojil síly, a k nám do kin se tak dostává adrenalinový thriller Non-Stop pojednávající o jednom uneseném letadle, jednom vrahovi a sto čtyřiceti devíti potenciálních obětech. A vy byste si na něj měli udělat čas, protože stojí opravdu za to. 

Grécka mytológia bola vždy bohatým zdrojom námetov fantasy filmov. Niektoré sa už, ako inak, recyklujú. Nie je tomu inak ani s príbehom o silákovi a polobohovi Herkulovi, ktorý bol spracovaný v najrôznejších podobách hneď v desiatkach filmov. Najnovšie dva hollywoodske filmy, navzájom však nesúvisiace, jeho príbeh oprašujú s pridaním digitálnych efektov. Zatiaľ, čo na ten s Dwayneom Johnsonom si ešte počkáme, Herkules: Zrod Legendy od fínskeho režiséra Rennyho Harlina môžeme vzhliadnuť už teraz. A ide o tragicky zlý film.

Časy keďste mohli zájsť do kina na skutočne vynikajúci animovaný film prakticky každý rok, sú užraritou. Buď sú dnešné animáky príliš zväzované svojou naratívnou formou, alebo sa na nich pobavia len deti. LEGO Príbeh je osobitou kategóriou. Je raritou vidieť film spracovaný takýmto spôsobom v kine, o to väčším potešením však je fakt, že ak naňho pôjdete, určite vyjdete vyčerpaní, rozžiarení a skrátka nadšení. A nadšenie vydržíviac ako 5 minút. Ja som nadšený doteraz. Prečo, to vám poviem v nasledujúcich riadkoch.

Remaky jsou zkrátka v módě. Producenti se často neptají, zda-li je fanoušci vůbec chtějí, a ročně jich několik cpou do kinodistribuce. O tom, je-li vůbec potřeba znovu natáčet dodnes poměrně aktuální snímek, ani nemluvě. Ať už jsou tedy motivy jakékoliv, začátkem února se konečně do kin dostal již několik let připravovaný remake osmdesátkové klasiky s Peterem Wellerem RoboCop. Má cenu utrácet za lístky do kina, nebo se jedná o další naprosto zbytečný remake, který původnímu snímku nesahá ani po robotická kolena? 

Bratři Coenové patří k těm nejoblíbenějším tvůrcům v současném Hollywoodu. Autorská dvojice, která si už dlouhá léta v podstatě točí osobité snímky, ve kterých často snoubí uměleckou hodnotu s komerčním úspěchem, už za svoji kariéru přivedla na svět nespočet památných filmů. Letos se na své snímky jako Big Lebowski, Muž, který nebyl, Fargo nebo Opravdovou kuráž pokusí navázat hudebním dramatem, které opět nabízí více než zajímavou hereckou sestavu a atraktivní téma. Jak se tvůrcům vydařil portrét nepříliš úspěšného umělce na počátku šedesátých let?

Kenneth Branagh přijel do Hollywoodu natočit nemastnou, neslanou jednohubku, a aby měla alespoň trochu šťávy, střihl si zde roli hlavního záporáka s podmanivým, vodkou prolitým ruským přízvukem. A pokročilou cirhózou jater. Přesně takhle působí a takový je jeho nový akční film Jack Ryan: V utajení.

Režisér Steve McQueen poprvé poctil svým filmem i neartová kina. Po psychologických dramatech Hlad (2008) a Stud (2011) zabrousil do tématu amerického otrokářství. V těchto filmech se režisér nijak nemazlil se surovostí, emocemi nebo zobrazením lidské zvrhlosti a krutosti. Jak se mu tohle povedlo začlenit do tohoto citlivého námětu?

Píše sa rok 2007 a do kín prichádza nový český film Gympl. Príbeh o rebélii mladých ľudí voči škole a spoločnosti. Preslávi sa hlavne zobrazením maľovania grafitov a drsných vzťahov medzi mládežou, a za krátko sa z neho stal lokálny kultový hit. Prešlo sedem rokov a vychádza druhý diel. Režisér Tomáš Vorel starší pôvodne pokračovanie neplánoval, ale kvôli diváckemu úspechu a mnohým príhodám, ktoré sa do Gymplu nezmestili, sa rozohodol natočiť pokračovanie s názvomVejška. Tendencie a rytmus filmu, na ktorý je divák zvyknutý z predchádzajúcej časti sa nachádzajú aj v druhom dieli, avšak úroveň príbehu a zobrazenie reality, ako napríklad prostredie školy, alebo maľovanie grafitov je na vyššej úrovni. Konkrétne na túto umeleckú stránku dohliadal známy český výtvarník a streetartista Pasta Oner, ktorý sa mimo iného podieľal aj na scenári.