Pro řadu filmových fanoušků je dánský režisér Lars von Trier považován za kontroverzního filmového umělce, který se vyznačuje uměním dialogu a explicitními obrazy. Nymfomanka je v kinech očekávána již delší dobu a Trier udělal ze samotného marketingu tak lákavé umělecké dílo, že by mu leckterý hollywoodský režisér mohl a měl závidět. Kolik toho však ukázal? Jak moc extrémní, vulgární, explicitní, násilný a šokující nakonec první díl jeho nového filmu je?
Tento film byl natočený jako pět a půl hodinový příběh o ženě, která vypráví své sexuální zážitky starému muži, který ji našel zraněnou na ulici. Délka filmu byla zkrácena na čtyři hodiny a rozdělena na dva díly, divák tak na vyvrcholení příběhu bude muset ještě chvíli počkat. Na začátku filmu je upozorněn, že se jedná o cenzurovanou verzi, ovšem tím není myšleno vypípání vulgárních slov, rozpixelování sexuálních scén a nahých těl, ale sestříhaná verze oné pěti a půl hodinové verze. Pro zvědavější diváky to může být trochu nepříjemné, protože by „explicitnější“ příběh jistě ocenili, ovšem tací mohou doufat, že snad vyjde režisérská verze na DVD, která jim přinese kýžené uspokojení.
Jestli ovšem někdo očekává porno v kině, tak by měl před vstupem do sálu přeorientovat svoji náladu zpět na klasického Triera a kapesníčky schovat zpět do tašky, protože krom dvou či tří scén se mu spíš dostane jen onoho dialogového a obrazového umění. Režisér nahotou opravdu nešetří a lidé, kteří si užívají jeho prology budou potěšeni i zde. Vše spíš ale nasvědčuje tomu, že první díl funguje skutečně jako dvouhodinová předehra, ze které divák nespustí oči.
Hlavní hrdinka Joe (Charlotte Gainsbourg) totiž začíná vyprávět svůj příběh už od raného dětství, kdy začala objevovat svoji sexualitu. Začala docela nevinně, zvědavá, kolik potěšení se jí může dostat. Stejně jako ona rostla a z nevinného dítěte se postupně stávala žena s více než plnohodnotným sexuálním životem, i film se vyvíjel, příběh naprosto skvěle kopíruje její duši a lidský vývoj. Když vidíme psychicky i fyzicky zničenou Charlotte Gainsbourg, nikdo nemůže popřít, že ho zajímá, jak se život této osoby bude vyvíjet dál a co všechno byla ochotná pro další vlnu rozkoše absolvovat. První díl by se tak dal označit za dítě-děvče čekající na vyzrání v ženu, což může od Triera znít jako děsivá výzva, znázornil-li mladou dívku tímto způsobem.
Pro ucelený filmový zážitek je třeba k filmu přistoupit skutečně jako k předehře, protože tím vlastně i je. Film i sex je skrze dialog Joe a Seligmana (Stellan Skarsgård) stavěn vedle umění. Joe se v umění příliš nevyzná a za svůj sexuální život se sama odsuzuje a zavrhuje. Naproti ní přijde Seligman s více či méně trefným přirovnáním k různým druhům umění, od hudby až třeba k rybaření (které dost často používá jako přirovnání ke svádění a sexuálnímu aktu). Nymfomanka tím získává jistou humornou (byť jde o docela černý humor) stránku a stává se tak širší divácké obci jedním z přístupnějších Trierových filmů. Plný kinosál naznačoval totéž, a kdo přišel na první díl, velmi pravděpodobně se dostaví i na druhý. Po technické stránce je film skvělý, Trier už dávno ukázal, že filmy točit umí. Odkrývá další tabuizované téma, a spíše než aby se pokoušel negativně poukazovat na ženskou sexualitu (či nymfomanii) jako jiní, otevřeně kritizuje citově otupělou společnost a její hru na morálku.
Prvotní obavy, že se film svou lehce humornou složkou shodí, jsou naprosto zbytečné. Laciné vtipy jsou funkční a dost často v podobě trefných metafor. Stejně tak sexuální scény. Film je o nymfomanii a závislosti na sexu, nikoli o sexu a pornoprůmyslu, tudíž všechny sexuální scény mají svůj příběh a důvod a žádný není samoúčelný. Herecké výkony všech herců bez výjimky jsou skvělé, každý zapadá do jednoho obrovského obrazu, a když si zpětně v hlavě tyto výkony přehrávám, myslím, že si všichni zaslouží uznání.
Druhý díl slibuje větší emoční nápor, přeci jen jde vidět, že se zatím Trier dost krotil, a pochybuji, že se krotil celých pět a půl hodiny. Příběh pomalu eskaloval a eskalovat ještě bude, tudíž první díl velmi dobře navnadil na duševní i mentální lobotomii druhého dílu. K tomu dosti kritizovanému rozdělení – přiznejme si, který divák by doopravdy zvládl čtyři hodiny pomalého, filozoficky laděného vyprávění? Film sám o sobě je jedno velké časově náročné rybaření. Neodpustím si tedy vtip nakonec a podotknu, že v tomto případě je přerušovaný film bezpečný film a za dva týdny se bezpečně vracím do kina a nechám Triera dodělat jeho práci.
Informácie o filme
Réžia: Lars von Trier
Scénar: Lars von Trier
Kamera: Manuel Alberto Claro
Obsadenie: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater, Uma Thurman, Udo Kier, Jesper Christensen, Jens Albinus, Caroline Goodall, Jean-Marc Barr, Kate Ashfield, Nicolas Bro, Saskia Reeves, Michael Pas
Naše hodnotenie
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014