Přesně tak působil letošní marvelovský letní blockbuster Wolverine (2013). Další z poněkud slabších vývarů, které jsou založeny na klasických komiksech X-men, se odehrává v Japonsku a mohu tedy metaforicky říct, že Wolverine je klasické vynikající sushi ovšem v podobě obří nekonzumovatelné rolády od babči. Koho pak v závěru zajímá, že obsahuje skvělého Hugha Jackmana, který byl pro roli Wolverina téměř stvořen, když se po Tokiu neohrabaně řítí, jako Megatron v záhonku tulipánů?
Původně se měl filmu ujmout Darren Aronofsky, ovšem studio chtělo komiksový film pravděpodobně více mainstreamový, než by Aronofsky zvládl. Proto můžeme v titulcích vidět Jamese Mangolda, režiséra snímků 3:10 Vlak do Yumy (2007), Walk the Line (2005) nebo Identita (2003). Ve svých filmech se často zaměřuje na zobrazování vnitřních bojů u problematických jedinců, což můžeme vidět i u tohoto filmu, kde Wolverinem zmítá jeden vnitřní boj za druhým.
Začátek příběhu je vlastně skvělý – temný s perfektní atmosférou. Logan (Hugh Jackman) je uvězněn v Nagasaki ve vojenském táboře v okamžiku, kdy je na město zahájen atomový útok v roce 1945. Zachrání jediného vojáka, Yashidu (Hal Yamanouchi), který je mu následně vděčný a víceméně v něm vidí boha. Tím končí zajímavý prolog a Logan se posouvá v čase, aby navázal na události po X-Men: Poslední vzdor (2006), kde zemřela spousta, spousta lidí, z nichž ho ve snech straší jeho femme fatale Jean (Famke Janssen). Špinavého zarostlého jeskynního muže Logana najde uprostřed divočiny Yukio (Rila Fukushima), kterou poslal zestárlý Yashida, aby se mohl se svým přítelem a zachráncem naposledy rozloučit. V tu chvíli začíná Wolverine v ultramoderním Tokiu působit vážně jako slon v porcelánu. To, co se tvářilo komorně, najednou začne mrkat jako Al Pacino ve Zjizvené tváři (1983) a Yakuza (japonská mafie) je naprosto všude. Ještě se to zdá být docela únosné, dokud se film nesnaží podsouvat myšlenku, že všechno souvisí se vším, existuje vyšší princip, špatný člověk vlastně dělá ty špatné věci pro dobrou věc…
Každou chvíli to vypadá, že už tam víc klišé a patetičnosti nacpat nejde. Wolverinovy šesté smysly fungují, jen když chce on, nebo spíš, jen když chce režisér, a nějak k němu ta smrtelná/nesmrtelná povaha nesedí, což si bohudík uvědomuje. Střední část filmu je tak jen zdlouhavé nahlédnutí do lidské duše s myslí zvířete, spousty zpytování svědomí a romantického klišé. Až ve chvíli, kdy se Logan vzmuží a zatváří se jako Wolverine, začíná se zase něco dít. To, co se do té chvíle zdálo zbytečně moc zapletené, je vlastně zapletené ještě víc a v závěru z toho vznikne jeden velký seškvařený chumel s drápy bez začátku a konce, který vlastně k ničemu moc není a ani nebyl. Wolverine je předimenzovaným posledním vzdorem v Japonsku, který si alespoň nijak nehraje na to, že by té kultuře rozuměl, nebo do ní nedejbože i zapadl. Což je ovšem dobře. Na Wolverina, který je žoldák spravedlnosti a nezapadá vůbec nikam, je tak alespoň zajímavý pohled při tom kontrastu nepřizpůsobivosti a světa tradic a pravidel. A co víc, konečně vidíme i souboje, které nejsou čistě mutantí záležitostí nebo mutanti proti vyděšené policii. Samurajové se s divokým Američanem nijak nemazlí a nepotřebují k tomu nadpřirozené schopnosti.
Co ovšem můžeme skutečně pochválit, jsou souboje a docela vydařená práce s efekty a kamerou. Někdy je sice přechod na ruční kameru dost kostrbatý a pan Mokri při běhu nestačí tempu vytrénovaného Jackmana, ale jinak přesně ví, co dělá, a některé záběry jsou vážně mistrné. Stejně jako přirozený dynamický střih, který skvěle koresponduje s hudbou Marca Beltramiho, jež má za sebou spoustu známých a dobrých soundtracků a s režisérem Mangoldem již dříve spolupracoval na snímku 3:10 Vlak do Yumy.
Závěr je tedy takový, že Wolverine je technicky a řemeslně velmi dobré, ale jinak zbytečně patetické a překombinované romantické divadelní představení, které dokáže zchladit více, než klimatizace v sále. To slovo nemám moc v oblibě, ale pokud mám film definovat jedním slovem je to „přepálený“. Hugh Jackman nebude moci hrát svalnaté monstrum do smrti, to Wolverine, ne Jackman, tady nestárne. Doufejme tedy, že se toho jednou dočkáme všichni, jelikož velmi pomalým tempem, ale přeci jen, se filmy o Wolverinovi trochu lepší a po monotónním X-Men Origins: Wolverine (2009) je to krok kupředu. Není ještě jisto, jakým přesně směrem, ale snad tím dobrým.
Plusy:
+ skvělý Jackman
+ osvěžující japonská kultura
+ souboj Wolverina a samurajů
Mínusy:
- překombinovanost
- zmatenost
- patetičnost a klišé
Hodnocení: 65 %
The Wolverine, USA, 2013, 126 min
Režie: James Mangold
Scénář: Mark Bomback, Christopher McQuarrie
Produkce: Twentieth Century Fox, Marvel Entertainment, Dune Entertainment
Kamera: Amir M. Mokri
Střih: Michael McCusker
Hudba: Marco Beltrami
Hrají: Hugh Jackman, Famke Janssen, Hirojuki Sanada, Will Yun Lee, Brian Tee, Světlana Chodčenkova, James Fraser, Rila Fukushima, Tao Okamoto, Ian McKellen, Patrick Stewart
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014