Když se před devíti lety Robert Rodriguez a Frank Miller rozhodli dotlačit na filmové plátno komiksovou klasiku Sin City v originálním zpracování, byl z toho docela poprask. Audiovizuálně působivá adaptace zanechala sice mezi některými diváky rozpačité dojmy, avšak své místo si v srdcích filmových fanoušků bezesporu našla. O pokračování se začalo mluvit poměrně záhy, a nyní je konečně tu. Jak tedy druhá výprava do města hříchu dopadla?
Vracet se k látce po devíti letech je docela riskantní počin. To, co totiž mohlo tehdy letět, už dnes může být celkem pasé. Ostatně i ono osobité zpracování, na kterém první Sin City – Město hříchu stavělo, se ukázalo jako poněkud vyčpělé už o tři roky později, když, ve zpracování Sin City ne nepodobném, nechal Frank Miller pobíhat GabrielaMachta po městě ve filmu Spirit. Ono pokračování populární komiksovky je ale přeci jen něco jiného než snaha vzkřísit další komiks na podobném základu. Filmy ale dělí dlouhých devět let a to je ve filmovém světě příliš dlouhá doba. A u komiksových filmů obzvláště.
Velkým pozitivem prvního snímku byl fakt, že se jednalo o něco nesmírně neokoukaného a na svoji dobu tato komiksová adaptace nabízela relativně hvězdné obsazení. A tak, i když druhý díl přichází s něčím podobným a skomírající star-power některých hereckých představitelů se snaží nahradit čerstvou krví, napodruhé by měl film přijít s něčím novým, čím osloví dnes již o něco více rozmlsaného filmového diváka. A přesně to je ten hlavní bod, kde Sin City:Ženská, pro kterou bych vraždil zklamává na plné čáře. Čekáte-li totiž něco odlišného než druhou várku víceméně toho samého, co nabídla jednička, ale v poněkud méně „fresh" balení, budete z kina odcházet v rozpacích.
Miller a Rodriguez se napodruhé s ničím nepářou a do města hříchu se vrací ve stejném stylu, v jakém jej před lety opouštěli. Jediným rozdílem je, že se příběhy tvořící pokračování vzájemně proplétají s těmi z minula, a díky tomu je toto pokračování zároveň prequelem, sequelem a sidequelem. Tenhle fakt by nicméně moc nevadil, kdyby celá struktura dávala větší smysl, a diváci tak neopouštěli sál zmatení, co že to tam vlastně bylo. Krásně je to vidět na postavě Dwighta, kterého v původním filmu hrál Clive Owen a zde jej má na starosti Josh Brolin, což akcentuje změnu obličeje, která proběhla u postavy i v komiksové předloze. Vzhledem k tomu, že se v tomto díle Dwight objevuje i po operaci s lehce upraveným obličejem Brolina, nedávají navazující dialogy moc smysl. Pokud tedy nejste osmileté dítě, které zmate trochu jiná čupřina na Brolinově hlavě.
Ona zmatečnost je ale pro nový díl této komiksové adaptace poměrně příznačná. Tvůrci jako by totiž nevěděli, co vlastně chtějí točit. Na jedné straně totiž máme návrat do přesně toho samého, co posledně, a to včetně nejmenších detailů. Jenže ona důslednost v tomto snažení prodat materiál stejně, jako by se časem vytrácela. Z vizuálně specifické podívané se tak místy stává jen digitálně silně podpořený černobílý film s občasným vizuálním fetišem v barevném kontrastu či digitálním zaobalováním mužské, a především ženské sexuality. Ona snaha zachránit tu jedinečnost, která z jedničky dělala až kultovní záležitost, působí pak jako sebestředná snaha ukázat, že na to filmaři pořád mají. Předtím byla ale pointa někde trochu jinde.
Audiovizuálně je to tak ve své podstatě krok zpět, kdy je veškeré nové a nápadité využití komiksové předlohy do vizuální skladby záběru vyrovnáno naopak příliš častým úkrokem směrem k béčkové obyčejnosti podpořené přepálenými digitálními triky. Hudebně to také kdovíjak objevné není, ale zde bych v tom problém až tolik neviděl.
Druhé Sin City je zkrátka zklamání. Devítiletá pauza mezi díly je na autorském rukopisu režisérské dvojice jasně znát a tam, kde dříve působila svéráznost a nápaditost jako surová lekce osobitého zpracování, zde se spíš snaha vyrovnat ztrácí v sebestředných snahách o to zaujmout a šokovat. Napodruhé to zkrátka nevyšlo, a i když bude tato výrazně nastavovaná kaše některým z vás přesně po chuti, většina stejně raději sáhne po prvním díle. Alespoň tedy já nemám důvod, proč si tuto podívanou ještě někdy zopakovat. A to i přes zvýšený počet tanečků Jessicy Alby a téměř všudypřítomnou nahotu Evy Green. Tato dvě lákadla totiž kvalitní filmařinu zkrátka nesuplují, ať už si Miller s Rodriguezem myslí, co chtějí.
Informácie o filme
Réžia: Robert Rodriguez, Frank Miller
Scénar: Frank Miller
Kamera: Robert Rodriguez
Hudba: Robert Rodriguez, Carl Thiel
Obsadenie: Mickey Rourke, Rosario Dawson, Eva Green, Jessica Alba, Jamie Chung, Jaime King, Dennis Haysbert, Alexa Vega, Joseph Gordon-Levitt, Josh Brolin, Ray Liotta, Juno Temple, Jeremy Piven, Christopher Meloni, Bruce Willis, Stacy Keach, Julia Garner, Lady Gaga, Powers Boothe, Marton Csokas, Alexej Vorobjov
Naše hodnotenie
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018