Diskutovat zde o tom, která témata a historické látky se hodí pro epické velkofilmy a která by raději měla zůstat na stránkách učebnic dějepisu, asi nemá smysl. Tak jako tak, nyní do kin vlétl další historický blockbuster, velkolepé Pompeje. Nic nového pod sluncem ovšem nečekejte.
Tvůrce videoherně-filmové série Resident Evil, Paul W.S. Anderson, si od zombie a nepříznivé budoucnosti dal na chvíli pokoj a vydal se, stejně jako před třemi lety se snímkem Tři mušketýři, do historie. Ten, kdo však čeká hodnotný historický velkofilm, který odkrývá jednu z největších katastrof lidské historie, by mohl být v kině docela nepříjemně překvapen. Pompeje totiž patří k těm filmům, které si s nějakým hlubším poselstvím příliš velkou hlavu nedělají.
Jako přes kopírák
Ze všeho nejvíc však snímek postrádá originalitu. Obrovská sopka, která je na pokraji výbuchu, tu totiž působí jen jako potřebný nástroj příběhu, který jej udržuje stále v chodu, i když všechno ostatní okolo skřípe. Hlavní dějová linka je pak jakýmsi derivátem všech známých i neznámých historických látek naroubovaných na dojemný příběhem páru, kterému díky společenskému postavení nebylo přáno. Pokud vám v hlavě vyskakuje něco jako kombinace Gladiátora a Titanicu, nebudete daleko od pravdy. A také proč ne. Beze všeho. Potlačíte-li předešlou filmovou zkušenost a vypnete-li mozek, v tomhle ohledu Pompeje docela fungují. Problémů je zde ale víc než dost.
To, co minimálně mně zanechalo ještě nadlouho po projekci hořkou pachuť, jsou neskutečně mizerné herecké výkony. Výjimkou je Kit Harington (Jon Snow z Hry o trůny), který sice nepředvádí příliš, nicméně bych se jej nebál označit za jediné herecké pozitivum filmu. Naprostým opakem je pak Kiefer Sutherland a zbytek známých tváří. Ti totiž ze svého repertoáru loudí jeden křečovitější přízvuk za druhým, což jen dokresluje až absurdní plochost všech zúčastněných postav. Samotný Sutherland pak svou karikaturou římského senátora občas boduje, nicméně zahánění jeho projevu do extrému a pravidelné šlapání na jazyk působí na ploše téměř dvou hodin docela otravně.
Plameny a popílek
Zpracování navíc také není žádná sláva. Anderson v tomto ohledu není nováček a to, že některé scény vypadají opravdu roztodivně, prostě nemá omluvu. Sice tu svůj obvyklý 3D fetiš v házení předmětů do kamery, které naopak ve 2D působí neskutečně otravně, krotil, ale i tak je zde jeho rukopis znát. Digitální triky jsou dosti podvyživené (což je o to větší zábava ve finále, které na CGI destrukci doslova stojí, tedy v tomto případě padá), dvě třetiny akčních scén postrádají dynamiku a rádoby efektivní momenty v konečném důsledku působí nesmírně hloupě a kýčovitě.
Pompeje nejsou tak ničím jiným než trestuhodně neoriginálním historicko-akčním výplachem, který se snaží zalíbit všem. Nejedná se o kvalitativně tak špatný snímek, jak by se mohlo zdát, ale nic převratného opravdu nečekejte. Nudit se nebudete, nicméně mozek vás z toho bude bolet ještě nějakou dobu.
Informácie o filme
Réžia: Paul W.S. Anderson
Scénar: Janet Scott Batchler, Lee Batchler, Michael Robert Johnson
Kamera: Glen MacPherson
Hudba: Clinton Shorter
Obsadenie: Emily Browning, Kit Harington, Kiefer Sutherland, Carrie-Anne Moss, Jessica Lucas, Adewale Akinnuoye-Agbaje, Jared Harris, Paz Vega, Currie Graham, Sasha Roiz
Naše hodnotenie
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Ďalšie články od tohto autora
- Konec jedné éry (Avengers: Endgame, 2019) 29. apr 2019
- Hříchy minulosti nezazdíš (Zložka 64, 2019) 18. jan 2019
- Přes pustinu vstříc pomstě (Smrtelné stroje, 2018) 16. dec 2018
- Do války mezi kartely (Sicario 2: Soldado, 2018) 14. júl 2018
- Vstříc novému dobrodružství (Solo: A Star Wars Story, 2018) 01. jún 2018