Měli žít klidně, spokojeně a zabezpečeně až do konce života, ale nečekali, že ten konec může přijít tak brzy... Další světový fenomén podobný Stmívání (2008) oslavuje své pokračování. Řeč je o Hunger games (2012), jehož druhý díl Hunger Games: Vražedná pomsta (2013) se právě dostal do kin. Film založený na světovém knižním bestselleru vyměnil režiséry i atmosféru, ale co z toho nakonec vytěžil?
První díl Hunger games byla trochu utopická pohádka o zemi v totalitním režimu zvané Panem, kde se jednou ročně vybíral pár, dívka a chlapec, kteří šli bojovat na život a smrt do národní reality show. Ano, opravdu jeli dobrovolně do arény, která připomínala velkou přírodní rezervaci, kde se postupně všichni vyvraždili, až zůstal jen jediný vítěz, jehož kraj dostal na další rok obživu. Tahle reality show má udržet poslušnost a oddanost celého národa a odvést pozornost od chudoby a utlačování. Šestnáctiletá Katniss (Jennifer Lawrence) jde dobrovolně smrti vstříc, aby zachránila svou sestru. Společně s ní jde do arény chlapec jménem Peeta (Josh Hutcherson), který je do ní tajně zamilovaný. V aréně zůstanou jako poslední, a jelikož ani jeden nechce zabít toho druhého, rozhodnou se sehrát srdceryvnou etudu zamilovaného páru a spáchat sebevraždu. V tom jim však tvůrci show zabrání kvůli obavám z následného pobouření publika a hrozby revoluce. Oba se tak jako vítězové vrací domů a ze strachu o svůj život a životy jejich blízkých pokračují v tomto mileneckém divadélku.
V tomto okamžiku navazuje Vražedná pomsta. Katniss se snaží žít svůj depresivní život vykoupený životy ostatních hráčů v aréně a společně s Peetou se vydává na oslavnou cestu po všech ostatních krajích, aby jako vítězové motivovali lid. Katniss tak nadále musí předstírat nejen románek s Peetou, ale i souhlas s krutým režimem, a ani jedno jí lid moc nevěří. Prezident Snow (Donald Sutherland) cítí náznak blížícího se povstání, a rozhodne se tak eliminovat onu hrozbu tím, že lidem vezme naději v úspěšný převrat a pošle vítěze všech zemí do arény znovu s nadějí, že zde Katniss zemře.
Z druhého dílu už jde dokonce cítit trocha logiky. Samozřejmě, milostné trable jsou tady omílány stále dokola, ale do popředí se konečně dostaly i politické pletky a strach z režimu, který v prvním díle nebyl nikde, a lid po několik desetiletí stádovitě posílal své zástupce na sebevražednou misi. Tahle změna dost přidala na atmosféře celého filmu, protože lid se konečně proti vyvražďování začal vzpírat a závan revoluce se line celým snímkem. Trochu pohádkový příběh vystřídalo veřejné lynčování, popravy a utlačování lidu, vzpoury a nesouhlas. Láska/neláska Katniss a Peety je jen takový citový bonus, aby film nebyl stejně silný a dobrý jako třeba Equilibrium (2002) od režiséra Kurta Wimmera, jehož myšlenka je podobná, ovšem podstatně lépe podaná.
Hunger games se podobně jako knižní předlohy Stmívání nebo Hra o trůny těší velké oblibě a filmy se pak snaží co nejvíce zavděčit čtenáři. Bohužel tak dochází i k adaptování nedostatků, které jsou v knize, a trpí tím jak film samotný, tak i divák, který se neřadí mezi skalní fanoušky. Je třeba podotknout, že myšlenku a jádro příběhu má kniha i film minimálně zajímavou, ovšem jde jen o jádro, okolní věci jsou nedotažené, a příběh tak bohužel směřuje k dosti patetickému milostnému trojúhelníku hlavních postav. Ale to už je v dnešní době docela zaběhlý oslí můstek. Když nevíte, jak zápletku propracovat, dejte tam romantickou vsuvku o milostném trojúhelníku, protože když už nic, tak to část ženského publika jistě ocení.
Zásadní změna bude možná jak díky scénáři, tak i režii. Štafetu po Garym Rossovi přebral Francis Lawrence, režisér filmů Voda pro slony (2011), Já, legenda (2007) nebo Constantine (2005). Divák, který tyhle filmy viděl, si domyslí, v jakém tónu bude režírováno Hunger games. Oné změně dost přispělo i to, že se na scénáři nepodílela autorka knihy, Suzanne Collins, jak tomu bylo u prvního dílu. I přesto se však film drží knihy jako žvýkačka boty, jen dostal větší prostor „realistický pohled na utopický svět“. Změna režiséra je přínosem, ovšem nedá se nic dělat, omlouvám se za spoiler, ale tak chabě otevřený konec, jaký Vražedná pomsta má, je na pomalou bolestivou vraždu. Takové konce jsou funkční u seriálů, knih nebo Pána prstenů, ale tento konec byl dost podobný druhému dílu Stmívání – Novému měsíci (2009). Stejně jako v této sáze, i tady se vsadilo na fakt: „Špatné, nešpatné – co fungovalo v prvním díle, bude i v druhém;“ ovšem Lawrence se alespoň snažil neutopit film v jednom velkém patosu a „mužstvímrvoucím“ klišé.
Stejně jako postavy, i někteří herci nám trochu dospěli a jejich výkony jsou někdy velmi příjemné. A pokud někomu přijde Jennifer Lawrence monotónní nebo nevýrazná, zde tomu tak není. Její herectví je věrohodné a ta něžná práce s mimikou a grimasami je někdy až vtipnou lahůdkou. Další hvězdy jako Woody Harrelson, Philip Seymour Hoffman, Stanley Tucci nebo Donald Sutherland jsou sázkou na jistotu a ani zde nezklamali. Dost možná by právě bez nich a vedení Francise Lawrence nebyl film lehkým krokem kupředu v porovnání s prvním dílem.
Hunger Games: Vražedná pomsta si zaslouží pár pochval. Za hudbu, kameru, režii, herce a pár zajímavých kostýmů. Ovšem divák, ne skalní fanoušek, shledá film lehce průměrným. První polovina filmu vypadá jako okružní jízda Miss Ameriky, přejde ve zvrat, který všichni očekávají, a druhá polovina se mile tváří jako důležitá, ale spíš se jen otráveně veze ke konci a slibuje něco, co nedodrží. Chyba bude v textu, ne zpracování. Pár „explicitnějších“, ne však zcela explicitních, scén film osvěžilo a ten se tak vyhoupl z označení „pro děti“ do kolonky „pro odrostlé děti“, což byla konečně příjemná změna. Ovšem pokud člověk chce vidět jen romantický film, ať se raději podívá na Zápisník jedné lásky (2004), pokud chce vidět totalitní stát plný strachu, paniky a represe, ať zvolí Equilibrium (2002), jestli chce vidět, jak se soupeřivé děti vyvražďují, ať zvolí Battle Royal (2000), protože nové Hunger games se sice snaží smíchat atmosféru i emoce těchto filmů, ale vše tam funguje sotva na polovinu nebo jen tak, aby to děj jakkoliv posunulo dál. I tak je to však další z fenoménů, které nelze přehlédnout, své fanoušky si to vždy najde a své odpůrce taktéž. Každopádně znalcům angličtiny příliš nedoporučuji, aby se vrtali v některých českých překladech, protože jinak na konci filmu odejdou docela šediví.
Informácie o filme
Réžia: Francis Lawrence
Scénar: Michael Arndt, Simon Beaufoy
Kamera: Jo Willems
Hudba: James Newton Howard
Obsadenie: Jennifer Lawrence, Liam Hemsworth, Josh Hutcherson, Elizabeth Banks, Woody Harrelson, Philip Seymour Hoffman, Stanley Tucci, Toby Jones, Donald Sutherland, Willow Shields, Amanda Plummer, Jena Malone, Lynn Cohen, Meta Golding, Alan Ritchson, Sam Claflin, Juliet Reeves, Paula Malcomson, Lenny Kravitz, Stephanie Leigh Schlund, Bruno Gunn, Jeffrey Wright
Naše hodnotenie
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!
Páči sa Vám tento článok? Zdieľajte ho!
Informácie o autorovi
Veronika Cholastová Redaktorka
Ďalšie články od tohto autora
- Bond jako špatný vtip a trapnost jako vrcholný pocit! To chceme! (Špión, 2015) 15. jún 2015
- 50 odstínů prudké inteligence aneb péčko v kině! (Päťdesiat odtieňov sivej, 2015) 12. feb 2015
- Média a propaganda v plném proudu (Hunger Games: Síla vzdoru 1. Část, 2014) 13. dec 2014
- Průvodce přežití každé malicherné katastrůfky 06. dec 2014
- Čí je to vina a kdo je nakonec hrdina a kdo srab? (Zmizení Eleanor Rigby: On+Ona, 2014) 29. nov 2014