Remaky jsou zkrátka v módě. Producenti se často neptají, zda-li je fanoušci vůbec chtějí, a ročně jich několik cpou do kinodistribuce. O tom, je-li vůbec potřeba znovu natáčet dodnes poměrně aktuální snímek, ani nemluvě. Ať už jsou tedy motivy jakékoliv, začátkem února se konečně do kin dostal již několik let připravovaný remake osmdesátkové klasiky s Peterem Wellerem RoboCop. Má cenu utrácet za lístky do kina, nebo se jedná o další naprosto zbytečný remake, který původnímu snímku nesahá ani po robotická kolena?
Nová verze robotického detektiva ve futuristickém Detroitu se začala připravovat už v roce 2005, nicméně až pod vedením José Padilhy (Elitní jednotka) se snímku podařilo dostat do produkce a nakonec i do světových kin. A musím říci, že to byla dobrá volba. Nechci zde spekulovat, jak by snímek vypadal pod vedením Darrena Aronofskyho, který se kolem projektu motal v jeho začátcích, nicméně brazilský filmový tvůrce si s sebou přivedl z předešlých dvou snímků docela příjemnou drzost, která podtrhuje podobnou nekorektnost, jakou využíval i originál koncem daleko volnějších osmdesátých let.
Dead or Alive
Zásadní rozdíl mezi originálem a novou verzí je v tom, že se jedná o docela jiný film, ne jen prachsprostou aktualizaci scénu po scéně. A právě díky tomu snímku nejvíce škodí právě přímé srovnávání s originálem. José Padilha totiž do kin přináší velmi solidně vykonstruovaný, akčně položený snímek, který sice nenabízí žádnou vyloženě výraznou a charismatickou postavu a postrádá tu nevybíravou surovost, s jakou operoval originál, nicméně díky tomu, že se jedná o docela odlišný snímek, to vlastně až tolik nevadí. V rámci narativu totiž ožívá hned několik přinejmenším zajímavých postav, které využívají solidní obsazení na maximum.
Režisér navíc jak materiálem, tak samotnými akčními sekvencemi místy docela dobře šponuje hranice docela přísného ratingu. Ve výsledku se tak místo krvavé vize budoucnosti, která se zvrhne v souboj mafiánů s moderním strážcem zákona, dostává letos do kin nový origin této postavy, ve kterém je testována především společnost, která něčemu takovému dovolila vzniknout. Nechci zde tvrdit, že se jedná o snímek lepší v nějakém ohledu. Nicméně si dovolím říci, že díky své odlišnosti se jedná o podobně kvalitní podívanou s určitým společenskokritickým přesahem, jakou byla jednička v době svého vzniku.
Detroit budoucnosti
Scénář má sice nějaké mouchy a některá místa možná vyznívají až docela prázdně, avšak vše ostatní si Padilha drží pevně v rukou. Akční scény vykazují slušnou úroveň nápaditosti jak bojovat s omezeními ratingu, obsazení ze sebe vydává dostatek, Samuel L. Jackson pronese své obvyklé Motherfucker, a když k tomu hraje prvotřídní hudební doprovod Pedra Bromfmana, všechno tak nějak zapadá pěkně do sebe. Díky tomu ty dvě hodiny snímku utečou doslova jako voda.
Nový RoboCop je tak nakonec velmi příjemným překvapením. Velmi solidní akční pecka, natočená v podobně nevybíravém duchu jako původní materiál, má dostatek osobitých prvků, aby obstála i ve srovnání s původním snímkem Paula Verhoevena z roku 1987. V momentě, kdy se ovšem oprostíte od vazby na originál, dostane RoboCop podobné kouzlo, s jakým si divácká srdce získal jeho předchůdce. Joel Kinnaman sice není Peter Weller, avšak i tak je to zatraceně dobrá práce, která i mě jako velkého fanouška originálu nadchla. A přesně tak by se měly dělat všechny remaky.
Informácie o filme
Réžia: José Padilha
Scénar: Nick Schenk, James Vanderbilt, Joshua Zetumer
Kamera: Lula Carvalho
Hudba: Pedro Bromfman
Obsadenie: Joel Kinnaman, Samuel L. Jackson, Gary Oldman, Abbie Cornish, Jay Baruchel, Michael Keaton, Jackie Earle Haley, Jennifer Ehle, Aimee Garcia, Michael Kenneth Williams, Zach Grenier, Marianne Jean-Baptiste, Marjan Neshat, Miguel Ferrer
Naše hodnotenie
Našli ste chybu, alebo máte tip na zaujímavý článok? Napíšte nám!